Ach ty děti!

mmmm

Život začne být plný strachu, když se ve Tvém životě objeví človíček, o kterého nechceš nikdy přijít.

Včera můj syn udělal řidičský průkaz! Jsem na něho moc pyšná a jen doufám, že bude vzorným řidičem! A v tu chvilku, jsem si uvědomila, že už je opravdu dospělý! Není to tak dávno, co jsem ho nosila v bříšku a co se poprvé na mě v porodnici podíval.

Asi jako každá máma jsem starostlivá. No, řekla bych, že někdy až moc…ale to my, mámy už prostě máme od přírody dané. Stejně jako když koukám na dokumenty o zvířatech, tak každá zvířecí máma si své mládě chrání i za cenu svého života. A tak to zkrátka má být. Hlavně si přeju pro své dítě jen to nejlepší.

Vzpomínám si, že mi moje babička říkala, že až se moje dítě narodí, tak od té doby, už budou jen starosti. Tenkrát jsem úplně nevěděla, o čem mluví. Jen co jsme se ale vrátili z porodnice, začaly již zmíněné starosti. Neříkám, že byly a jsou jen špatné. Jako každý rodič mám spoustu úsměvných zážitků!

Mezi takové nejlepší asi patří zážitek, když můj synek ve třetí třídě dostal poznámku. Než jsem přišla z práce domů, měla jsem na venkovních dveřích papír, na kterém kostrbatým dětským písmem bylo napsáno: Maminko, dostal jsem poznámku, vyber si pro mě trest, za prvé, seřvat mě strašně, za druhé, zmlátit mě, za třetí, zmlátit mě vařečkou.

Ještě musím zmínit, že bydlíme v bytovce, kde se všichni známe a my bydlíme v prvním patře. Takže kdokoliv šel okolo našich dveří, tak si to přečetl. Já jsem samozřejmě dostala záchvat smíchu a dlouhou dobu jsem ani nemohla odemknout byt! Když se mi to konečně podařilo, tak se mi naskytl pohled, na který opravdu nezapomenu! A znovu výbuch smíchu!

Synek seděl ustrojený, i se školní taškou na zádech, v obývacím pokoji a čekal, jaký trest jsem si vybrala. Samozřejmě, že žádný! Nikdy jsem ho neuhodila za známky, či poznámky. No, i když občas by to asi neškodilo. Když to tak vezmu, tak já jsem měla a mám docela hodné dítě. Nikdy se mi nestalo, že by se v obchodě vztekal, že chce koupit hračku či sladkost. Doma si dokázal vyhrát s autíčky úplně sám, nikoho k tomu nepotřeboval.

Asi tak před rokem jsem potkala spolužačku se svým pětiletým synkem. Tak jsme se daly spolu do řeči a během deseti minut, mě její dítě třikrát nakoplo! Ona mi vyprávěla, jak je z něho nešťastná, že už nikdy dítě nechce, že strašně zlobí. Jednou prý hodil kameny po autě, pán z toho auta vyskočil a jak jinak, než že jí začal nadávat.

Ona se na něho nešťastně podívala a řekla mu, že už neví co se svým dítětem a že si ho teda klidně může naložit do auta a odvést! Milý pán byl dost v šoku, sednul do auta a radši odjel. Politovala jsem ji a velmi ráda jsem šla na další nákupy, abych nedostala další kopance! Nevím do jaké míry to, že její dítě tak zlobí, je její vina, ale každopádně každé dítě je jiné a hlavně každý rodič má jinak nastavená pravidla.

Když u nás doma začala puberta, tak to byl trošku oříšek, ale jen chvilku. Já jsem si na syna vždycky udělala čas, a snažila jsem se s ním o všem mluvit. Proto spolu máme i takový „kamarádský“ vztah. Nestalo se mi, že by můj synek šel někde na diskotéku, nebo zábavu a vrátil se v podroušeném stavu! Navíc musím říct, že když měl být doma v jednu hodinu ráno, tak opravdu v tolik přišel!

Mnohokrát jsem četla smutné příběhy, kdy děti začaly drogovat, a rodiče byli bezmocní! Nebo když dítě onemocní smrtelnou nemocí! Tohle jsou už opravdové starosti a já mohu všem maminkám přát, aby jejich děti vyrůstaly spokojeně, byly zdravé a nikdy nešly hlavou proti zdi.

Vždyť ne nadarmo se říká, že každá žena si svou největší lásku přivede na svět sama!