Kartářky, věřit či nevěřit?

Nedávno jsem se bavila s kolegy z práce, jestli věří na věštění z karet. Sázela bych na to, že muži jsou v tomhle trochu „více při zemi“, ale jejich názor mě překvapil. Nejen, že dva z nich byli u kartářky, ale hlavně jí věřili každé slovo, co jim předpověděla!

Jeden můj kamarád mě dlouhou dobu doslova uháněl, ať nějakou „dobrou“ kartářku seženu, že se za ní vydáme. Tak jsem hledala na internetu podle recenzí a podařilo se mi jednu sehnat. Jenže můj milý kamarád dostal strach (chlap no J) a tak to nakonec odmítnul a já jsem k ní zašla sama. Tahle paní kartářka, bych řekla, patřila do skupiny, těch „lepších“, na nic se mě neptala a jen mi vyprávěla, co vidí v kartách.

Dokonce mi řekla i mé slabé a silné stránky a já ji mlčky dala za pravdu. Byl to příjemný zážitek a můj kamarád, po tom, co jsem mu to vyprávěla, tak do dnes lituje, že tam se mnou nešel. Takže mě uhání, abych ho znova objednala, a já si to ještě rozmyslím.

Pravda ale je, že nemám jen dobré zkušenosti s kartářkami. Byla jsem před několika lety u jedné, která mimochodem minulý rok spáchala sebevraždu, a ta se netrefila vůbec v ničem! Vadilo mi, jak se mě vyptávala na to, jestli jsem vdaná, nebo svobodná. Z toho poté vycházela, a když jsem na ní koukala, jako spadlá z višně, tak začala z jiného soudku a to o mých rodičích a to se netrefila už vůbec v ničem!

A co mě ještě před tím, než jsem k ní vůbec šla, naštvalo, bylo, že jsem na ni skoro hodinu čekala, protože si chodila po nákupech! Tenkrát jsem zaplatila pět set korun a znechucená jsem odešla domů. Říkala jsem si, že víckrát mě nikdo u kartářky neuvidí! No, ale šla jsem. Moje zvědavost byla stále silnější. Dá se říci, že pak jsem už potkala kartářky, které stály za to! Ale i tak jsem to nebrala smrtelně vážně, i když jsem slyšela věci, o kterých jsem věděla jen já sama.

Jedna má kamarádka byla u takové věštkyně snad pětkrát. Naposledy ji doslova řekla : „Ježiš, vy teda máte šílenou budoucnost, chlapa si nenajdete ještě dobrých sedm let!“  a ona tam, šla jen kvůli tomu, jestli konečně potká toho pravého! Byla z toho hodně špatná a já jen doufám, že ji to nevěří! Podle mě je to také hodně o tom, co si dáme do hlavy. Netvrdím, že v něčem vás to neposune dál, například když se nemůžete rozhodnout, tak takové malé „postrčeníčko“ může přinést ovoce, ale není dobré tomu podlehnout a věřit úplně každému slovu. Aspoň já to tak mám a beru vše spíš jen jako takové zpestření života.

Já jedny Tarotové karty vlastním a mám je jako svátost. Miluji jejich zvláštní vůni a nádherné obrázky, ze kterých se mi až tají dech! Občas si je vykládám, a vlastně i mým kamarádkám a kamarádům, ale tím, že se za kartářku až tak moc nepovažuji, tak karty vykládám spíše pro zábavu. A také proto, že mě to baví. Říká se, že Tarotové karty si vás musejí najít samy a já mohu jen potvrdit, že to tak opravdu je a mě si také našly.

A jak jste na tom vy? Věříte na budoucnost z karet? Pokud zápasíte s myšlenkou jít či nejít ke kartářce, tak určitě jděte! Nic špatného vás tam nečeká a rozhodně si odnesete magickou zkušenost, jakou denně nezažíváte.

Foto: