Lidé jsou jako okna s barevnými skly. Třpytí se a září, když jimi svítí slunce. (Elizabeth Kübler-Ross)
Většina z nás se velmi obává odhalování takzvaných skvrn na našem životě. Neustále se snažíme skrývat své jizvy a vrásky pomocí kosmetických přípravků, plastických operací a léků. Zkoušíme různé terapie, jak fyzické, tak psychologické, abychom skvrny odstranili. Pravdou je, že skrýváme to, co nás činí jedinečnými, protože se bojíme být odlišní a nápadní.
Proč skrýváme své rány, když víme, že každý je zraněný? Proč popíráme to, co nás činí jedinečnými? Moji učitelé jsou ti, kteří se nesnaží skrývat své skvrny, jizvy a vrásky. Postupují vpřed a jsou stejně neporušení jako každý, s kým jsem se setkal. Znají své pravé Já, nesmrtelné, stále krásné Já.
Když se setkávám s těmi, kdo jsou díky svým skvrnám jedineční, vidím umělecká díla. Jestliže se neskrýváme před světlem pomocí zatemnění, všichni se stáváme sklem katedrály, jímž může Bůh vyzařovat nádherné barvy.
Vydejte se do světa a jako křišťál vytvořte duhu se světlem odraženým vaším životem!
Zdroj: Převzato z knihy 365 receptů pro duši od Dr. Bernie S. Siegela, vydalo Nakladatelství Pragma v roce 2010
Zdroj Foto: Pixabay
