A dokud žijeme, budeme na ni vzpomínat s hlubokou láskou. (Oliver Wendell Holmes)
Každý prožívá ztrátu, ale mnozí nehledají pomoc, aby uvolnili city, které s ní souvisí a nahromadily se v nich. Pochovat smutek a nevyjadřovat jej může být sebezničující. Vysíláme terapeuty do škol, když tam náhle a tragicky zemře student, ale neposíláme terapeuty k vám domů nebo do nemocnice, když utrpíte ztrátu.
Ani bezmezné oddávání se smutku nám nesvědčí. Vzpomínka na krásu toho, co jsme měli, může. Potřebujeme se podělit o své city a vzpomínat na ztraceného člověka a na to, jakým darem pro nás byl jeho život. Slzy jsou normální a potřebné k vyčištění našich ran. Humor je vhodný a léčivý a se svými blízkými byste měli vzpomínat na radost z minulých zážitků.
Účastí na pohřbu nebo návštěvou domu těch, kdo ztratili blízkého člověka, pomáháte ulehčit jejich smutku. Každý z nás může odnést nějakou bolest domů a pomoci truchlícím se uzdravit. Smutek nelze odstranit úplně, ale svou přítomností jej můžeme zmenšit. Pomocí toho, co jsme se naučili z bolesti nad našimi ztrátami, můžeme zmírnit bolest těch, kdo také trpí.
Přijměte svůj smutek a sdílejte své útěchy. Pomůže to uzdravit každého. Láska je jediná trvalá věc.
Zdroj: Převzato z knihy 365 receptů pro duši od Dr. Bernie S. Siegela, vydalo Nakladatelství Pragma v roce 2010
Zdroj Foto: Pixabay
