Pálení čarodějnic

čarodějnice

Blíží se 30. duben a to znamená oblíbené „Pálení čarodějnic“. Po celém Česku budou noční oblohu ozařovat tisíce ohňů, které se zapalují, aby zapudily plamenem temné síly.

Když jsem byla malá, tak jsem se vždycky na pálení čarodějnic moc těšila. Věřila jsem, nebo spíš jsem chtěla věřit, že opravdu se čarodějnice na hranici pálí! Děti ze škol a školek vždycky nějakou čarodějnici vyrobily a ta pak hořela. Měla jsem takový příjemný strach a celkově mě ta noc připadala magická. S kamarádkami jsme běhaly okolo hranice a do plastových kelímků od limonády, nebo piva jsme chytaly drobné žhavé kousíčky, co lítaly vysoko k nebi.

Druhý den, jsem sice měla propálenou bundu, nebo kalhoty, ale to mi vůbec nevadilo! Moje mamka už tak nadšená nebyla. Opékaly jsme si buřty a vzhlížely k nebi, jestli náhodou nějakou tu létající čarodějnici nespatříme! Navzájem jsme se strašily a popichovaly se, která z nás je odvážnější a půjde se podívat k malému lesíku. Samozřejmě já jsem nikdy nešla, protože jsem takový ten klasický strašpytel.

Když jsem pak byla starší, tak už mě zajímala akorát tak zábava, která vždycky byla součástí, ale magický pocit z noci, kdy se rozhoří hranice, mám vlastně do dnes! Jednou si vzpomínám, že bylo na čarodějnice jasno a měsíc tenkrát tak neuvěřitelně svítil, až jsem z něho nemohla spustit oči! Bylo to opravdu Čarovné, ale lítat čarodějnici jsem bohužel nikdy nespatřila. Škoda.

Někdy můžeme slyšet, že se pálení čarodějnic také říká filipojakubská noc. Za jasné noci se slétaly čarodějnice z celého světa. Tomuto shromáždění se také říkávalo sabat a bylo prý vedeno samotným ďáblem. Kdo se chtěl vyhnout tomuto setkání s čarodějnicí, tak měl u sebe mít květ z kapradí, nebo svěcenou křídu. Čarodějnice se před sabatem potíraly různými mastmi, aby mohly vzlétnout na koštěti. Sabat se konal přesně o půl noci.

Také se o půlnoci sbíraly květy a větve, kterými se zdobily domovy, chlévy a stáje. Strážní duchové, kteří sídlili v bylinách, ochraňovali domácí zvířata před nemocemi. Málokdo ale ví, že „pálení čarodějnic“ je vlastně pohanský svátek Beltain – také jsem to nevěděla, musela jsem se o tom dočíst z internetu. Když jsem se dívala na staré filmy, kde inkvizice týrala ženy, aby se přiznaly, že jsou čarodějnice, a mohli je pak beztrestně upálit, mě u toho doslova mrazilo!

Každá žena, která tenkrát sbírala bylinky nebo věštila, byla podle nich čarodějnice. Stačilo, aby třeba dala bylinky nemocné krávě a tím si podepsala rozsudek smrti. Tak šílené praktiky, kterými ty nebohé ženy byly týrány, si asi neumí představit nikdo z nás! Myslím si, že byly rády, že je nakonec upálí a ony už budou mít klid. Stal se z toho až nesmyslně fanatický hon na čarodějnice! Mě by vlastně také upálili, když věštím z karet! A mé kamarádky za sbírání bylinek!

Každopádně na letošní Pálení čarodějnic se těším. Sejdeme se s kamarádkami, popovídáme si a třeba dojde i na výklad karet! V dnešní době nám naštěstí nic nehrozí, takže třeba zkusíme i nějaký ten rituál.