Slaďoučké potěšení

bonbon

Držím před sebou výborný, slaďoučký bonbonek a bojuji sama se sebou, jestli ho mám sníst, či nikoli. Nakonec ho odložím, ale už teď vím, že během dne si ho labužnicky vychutnám!

Jak moc máte rádi sladké?  Já docela dost! Je pravda, že teď, když začíná léto, se trošku držím zpátky, ale tak třikrát do týdne, si nějakou tu dobrůtku dopřeji. A že je z čeho vybírat. Dortíčky, zákusky a voňavé tabulky čokolád!  Přes zimu jsem si nakoupila troje krásné šatičky a za nic na světě nechci, abych se do nich po zimě nedostala. Když zavzpomínám, tak se mi dokonce přes zimu, asi tři roky po sobě, podařilo zhubnout.  Tenhle rok jsem sice výrazně nepřibrala, ale ani nezhubla. Mám jednu kamarádku, která by mohla sníst tuny sladkého a nepřibere ani gram! Tomu se říká nespravedlnost! Já sním tabulku čokolády a už mám pocit, že jsem přibrala dvacet kilo, že se mi zvětšil zadek a moje stehna vypadají jako podstavce pod sochu! A šok na mě čeká, když se postavím na váhu! Dvě kila nahoře! Moc se mi líbila reklama na „silnější“ holky, kde když stouply na váhu, tak se jim na displeji ukázalo – jsi krásná!  Takovou váhu bych také chtěla! A hlavně bych ji přála všem ženám, které o sobě pochybují.

Já jsem nikdy nepatřila mezi hubené holky.  Podle okolí nejsem ani hubená a ani tlustá (ovšem já si často říkám, že bych mohla zhubnout, aspoň trošku!). Prý taková akorát.  Jasně, že kdybych nebyla lenoch a sportovala bych a upřela si to sladké, tak bych byla hubenější, jenže donutit se je pro mě nadlidský úkol! A ošidit se třeba o takový medovník? Nikdy! Vlastně se musím přiznat, že jsem jeden čas chodila běhat. Kromě bolavých kolen a skoro žádného výsledku, jsem to po půl roce vzdala. No, to byla moje veškerá sportovní aktivita za poslední roky. V zimě občas chodím bruslit a to se vlastně také počítá! Takže až takový lenoch nejsem.

Jedna má kamarádka má syna, který je pořádný cvalík a došlo to tak daleko, že ho paní doktorka poslala do odtučňovací léčebny. Když mi líčila, kolik tam je takových tlustých dětí, vlastně jsem se tomu ani nedivila. Vždyť dnešní děti žijí jen u počítačů a u toho ve velkém jedí hamburgery, hranolky, bramborové lupínky a sladkosti. Venku už dneska neuvidíte skoro žádné děti, a pokud ano, tak jen tak posedávají a v rukách drží mobily. Žádné běhání, hraní na babu nebo skákáni přes gumu.

Na druhou stranu v dnešní době přibývá i anorexie, což je boj na dlouhou trať a někdy s fatálním koncem. Takže vlastně není dobré ani jedno u dnešních dětí a taková střední cesta, to už má jen málokteré dítě. Já jsem měla tu čest se s anorexií blíže seznámit. Moje neteř jí trpěla. Naštěstí už je v pořádku, ale co se týká jídla, stále je vidět, že občas s tím ještě bojuje. V televizi nebo na internetu na vás vyskakují jen samé hubené, až někdy vychrtlé modelky a proto se jim normální zdravá dívka chce vyrovnat a nastartuje tak velký boj sama se sebou. Kolikrát jsem až žasnula, když jsem četla, co jsou modelky schopné sníst – např. namočenou vatu, aby se zasytily a nepřibraly ani gram! A o tom, kolik spořádají projímadel, je asi i zbytečné psát.

Proto také obdivuji modelky, kterým říkají „plus size“ a ty u mě bodují na celé čáře!  Propagují to, co jim příroda nadělila a tak to zkrátka má být. Nestydí se za své kypré tvary a hlavně tím dávají odvahu milionům žen na celém světě. A za to jim patří můj velký obdiv!

Vždyť ne nadarmo se říká, že ženská krása se ukrývá uvnitř.

Tak a teď si jdu vychutnat ten úžasný bonbon!

 

Zdroj Foto: Pixabay