Když jsem v noci zaslechla podivné zvuky vycházející z kuchyně, hodně mě to vyděsilo. Potichu jsem budila spícího přítele v domnění, že nám po bytě chodí zloděj. Srdce jsem měla až v krku, dostala jsem hrozný strach. Když jsem ale zjistila, koho to vlastně máme v bytě, strach vystřídal neskutečný vztek.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Takhle už to dál nešlo. Již delší dobu jsem naléhala na svého přítele, že tohle není normální. Sice se mnou souhlasil, ale situaci nijak neřešil. Po tomhle nočním zážitku ale musel něco udělat, pohrozila jsem mu totiž rozchodem.
Našli jsme se v davu
Libora jsem poznala před dvěma lety. Tehdy jsme byli oba dva na letním koncertu a shodou okolností jsme na sebe v tom šíleném davu lidí narazili.
Já tam byla s kamarádkou, on s partou svých přátel. Ačkoli jsme přijeli každý s jiným doprovodem, domů už jsme se vraceli společně.
Tak trochu mamánek?
Trochu mě zaskočilo, když mi Libor v rámci našeho vzájemného poznávání se prozradil, že stále ještě žije v bytě u své matky. V duchu jsem se tomu zasmála. Skoro třicetiletý chlap a bydlí v dětském pokoji?
Když jsem se o téhle informaci svěřila kamarádce, práskla se do čela se slovy „holka, ty sis našla mamánka!“ a hrozně se tomu smála. Já ale doufala, že je to jinak.
Dal jí klíče od našeho bytu!
Po necelém roce chození a scházení jsme s Liborem začali bydlet spolu. Našli jsme si pěkný třípokojový byt a chtěli tak náš vztah zase o kousek posunout.
Nelíbilo se mi, když jsem se dozvěděla, že jedny klíče od našeho bytu Libor dal své matce. Brala jsem to ale tak, že je lepší, když má někdo náhradní klíče. Nikdy přece nevíte, co se může stát.
Byla jsem hodně naivní, když jsem si myslela, že je skutečně použije jen tehdy, kdy to bude nutné. Dopadlo to tak, že jsem ve svém vlastním bytě neměla žádné soukromí. Liborova maminka totiž chodila neohlášeně, kdykoli se jí to zrovna hodilo!
Chodila bez pozvání
Proti mamince svého přítele nic nemám, ale nemusím ji vídat šestkrát do týdne, a to někdy i dvakrát za jediný den! Jenže tím, že dostala klíče, nabyla dojmu, že si k nám může chodit bez pozvání, jak se jí zachce.
S Liborem jsem o tom mluvila. Nelíbilo se mi, že k nám chodila, jako kdyby tu s námi bydlela. Vždy mi slíbil, že ji na to upozorní, ale nikdy se tak nestalo.
Dala jsem mu nůž na krk
Když jsem jednou v noci zaslechla zvuky, hned mě napadlo, že máme v bytě zloděje. Vzbudila jsem přítele, že je někdo v kuchyni, ať se jde podívat. Byla jsem připravena okamžitě volat policii. Opravdu jsem se bála, že nás někdo vykrádá!
Když jsem ale v obýváku narazila na Liborovu maminku, která se přišla uprostřed noci ujistit, že jsme vytáhli spotřebiče z elektřiny, protože se blíží bouřka, všechen strach se okamžitě proměnil v obrovský vztek. Tohle byla poslední kapka.
Čtěte také:
Petr (32): Při třídění věcí pro charitu jsem u manželky objevil něco, z čeho mi stály vlasy hrůzou
Dala jsem příteli nůž na krk. Buď klíče mamince sebere a důrazně ji upozorní, že si nepřejeme, aby k nám chodila jak do krámu, nebo se rozcházíme. Bylo to ode mě zlé? Možná ano, ale situace si to žádala!
Od té doby je relativně klid. Liborova maminka sice stále chodí na návštěvy častěji, než by musela, ale aspoň se vždycky předem ohlásí. Klíče si nechala, ale opravdu jen pro nutné případy.
Autor: Karolína Nezbedová
