Alena dlouho pracovala během denních směn. Jenže potom, co se s manželem přestěhovali, potřebovali více peněz na rekonstrukci. A její šéf jí nabídl, že pokud bude pracovat pravidelně na nočních, dá jí peníze navíc. Ona si proto přibrala hned tři noční týdně.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Myslela jsem, že to zvládnu. Chodit do práce každý den a třikrát v noci. Peníze z úspor se začaly rychle ztrácet a mně došlo, že rekonstrukci nedokončíme, pokud nebudu víc vydělávat. A tak jsem se upsala šéfovi na šílenou nabídku,“ popisuje Alena.
Ze začátku šlo podle ní všechno hladce. Zvládala dospávat o víkendech, a kdykoli dělala přes den i v noci, uteklo jí to. Ale po měsíci začaly první problémy. Alena na sobě začala pozorovat psychickou i fyzickou únavu.
S manželem jsme se sotva vídali
„Kdykoli jsem přišla domů, byla jsem unavená a šla jsem spát. Ráno jsem svého muže sotva pozdravila a unavená jsem zase vyrazila do práce,“ vypráví Alena. Během dvou měsíců jsme se tak nějak odcizili.“
Když se Alena náhodou potkala s manželem doma, obvykle to vedlo jenom k hádce. On se totiž stále dokola ptal, kdy už se vrátí její režim do normálu. A ona z toho byla naštvaná, takže mu jen odsekávala.
„Nakonec to dopadlo tak, že jsem doma buď spala, nebo seděla unavená někde v rohu a pozorovala naštvaného muže, jak vaří a uklízí, protože to už jsem nezvládala. Říkala jsem si, že to vydržím ještě měsíc a všechno se změní,“ popisuje Alena.
Jenomže její únava byla den za dnem horší. Kvůli tomu na tom byla špatně i psychicky a rozčilovalo ji snad úplně všechno. Její muž jakékoli pokusy o komunikaci vzdal. V práci se její výkonnost snížila a šéf se rozhodl, že jí strhne osobní ohodnocení.
„Byla jsem nešťastná. Chtěla jsem všechno vrátit do normálu, ale už jsem nevěděla jak. A pak jsem jednoho dne přišla domů a čekalo mě nemilé překvapení. Ale pravda je, že mě to vlastně mohlo i napadnout.“
Jeho věci byly pryč
Když ten den přišla Alena domů, hned poznala, že se něco stalo. U vchodu nebyly manželovy boty ani jeho kabát a klíče. Tou dobou měl přitom být doma. V kuchyni pak poznala, že chybí celá řada jeho osobních věcí.
„Běžela jsem do ložnice a kontrolovala skříně. Jeho oblečení bylo pryč. Nikde žádný vzkaz, jenom vybíleno. Společné věci nechal na místě, vzal si jen to, co bylo opravdu jeho. Snažila jsem se mu volat, ale neozval se.“
Alena proplakala noc a druhý den nešla do práce. Odpoledne se jí manžel konečně ozval. Řekl jí jenom, že se někdy staví pro zbytek věcí, které měli společně. Že je potřeba je spravedlivě rozdělit.
Čtěte také:
Martin (40): Kvůli manželce se na sebe nemůžu podívat do zrcadla. Ponížila mě neskutečným způsobem
Pláč ani přemlouvání nepomohlo. Alena přišla o manžela, kterému se dlouhé tři měsíce nedokázala věnovat. On během čtrnácti dní podal žádost o rozvod. „Myslela jsem, že ho dokážu získat zpět. Ale nepovedlo se mi to.
Peněz na rekonstrukci mám teď dostatek, jenomže k čemu to je, když nemám z ničeho v domě radost? Moje noční směny navíc si zkrátka vybraly daň, kterou bych nikdy nezaplatila, kdybych to věděla předem.“
Autor: Shani Maiová
