Michala jsem poznala v době, kdy mi dávno tikaly biologické hodiny, všechny moje kamarádky byly vdané a co víc – už dávno měly rodiny a určité zázemí. Já se věnovala kariéře, ale už v době, kdy jsem s Michalem začala randit, jsem věděla, že bych se chtěla usadit a mít děti. Jenže Michal se na tyhle moje plány moc netvářil.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Šikovně to zaonačil tak, že mě vlastně přesvědčil, že je na děti ještě čas. Začali jsme spolu bydlet, plánovali jsme svatbu. Jen ty děti pořád odmítal. A já se nechala ukecat.
Měla jsem jiné priority
Zatímco se moje kamarádky jedna po druhé vdávaly, poté porodily děti a usadily se, já měla jiné priority. Dařilo se mi v práci a já si dala za cíl, že to dotáhnu hodně vysoko.
Za touhle mojí vnitřní potřebou být úspěšná a něco dokázat stály nepříjemné vzpomínky na dětství. Můj otec mě často shazoval a mluvil o mně jako o zbytečné existenci, která to nikdy nikam nedotáhne.
Chtěla jsem tedy jemu i sama sobě dokázat, že se spletl. Proto jsem se soustředila na svůj kariérní postup, zatímco mi roky přibývaly a později ony biologické hodiny doslova bily na poplach.
Přítel jako ze snu
Měla jsem několik partnerů, ale s žádným to nebylo ono. Až po boku Michala jsem měla pocit, že jsem konečně našla onoho prince na bílém koni.
Michal měl všechno, co jsem u svého protějšku vnímala jako přednost. Byl šikovný, chytrý, pozorný. Miloval mě a já jeho.
Po určité době jsem na něho začala naléhat, že bychom mohli mít rodinu. Vzali jsme se, bydleli jsme společně, byli jsme spolu rádi. Děti by byly dalším krokem v našem vztahu, nemluvě o tom, že jsem na děti měla nejvyšší čas. Jenže Michal děti nechtěl.
Uvěřila jsem, že to se mnou myslí dobře
Michal mi neustále vtloukal do hlavy, že jsem sama proti sobě, když chci zahodit roky tvrdě budované kariéry kvůli dětem. Uměl to se mnou tak šikovně, že jsem mu nakonec začala věřit a dala na jeho slova.
Roky plynuly, mně ubýval čas. Kdykoli padla řeč na děti, Michal mě přesvědčil, že je pro mě lepší soustředit se na další kariérní růst. Díky tomu, jak vysoko jsem se dostala, jsme si žili velmi dobře a on si moje peníze užíval.
Uběhly další roky, já se dočkala dalšího povýšení, přišly další peníze. A děti pořád nikde. Michal stále tvrdil, že na děti mám čas. Jenže toho už mi mnoho nezbývalo.
Zůstala jsem sama
Jednoho dne jsem omylem zaslechla rozhovor, který jsem nikdy slyšet neměla. Michal si povídal se svým kamarádem a oba dva se bavili na můj účet. Vyznělo to tak, že kamarád mého manžela obdivoval, jak dobře to se mnou skoulel. Užívá si moje peníze a přitom ho ke mně prakticky nic neváže, děti totiž nemáme.
Slova mého manžela mě ranila. Nešlo mu o to, že bych se měla já zlepšovat a posunovat. Šlo mu pouze o jeho pohodlí. Po boku úspěšné ženy si zajistil spokojený život. A je pravda, že finančně jsem naši domácnost táhla převážně já.
Po tomto prozření jsem se s Michalem rozvedla. Vyhodila jsem ho ze svého bytu, hrozně mě zklamal. Nejhorší na tom celém bylo, že jsem po jeho boku ztratila dvacet let. Ty mi nikdo nevrátí. Zůstala jsem sama, vytoužené děti nemám a ani mít nebudu. Nedočkám se ani vnoučat, a to jen proto, že jsem slepě věřila muži, kterého jsem z celého srdce milovala.
Autor: Karolína Nezbedová
