Alice znala Mirka teprve rok. Už tehdy ale cítila, že to je mezi nimi poměrně dost vážné. Nevídali se sice denně a bydleli každý jinde, ale kdykoli byla s ním, bylo jí skvěle. Věděl o ní všechno. Dokonce znal i její nejtajnější přání. Když jí sliboval dar, na který v životě nezapomene, myslela si, že to bude něco zcela jiného.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„S Mirkem jsme komunikovali pomocí telefonu. Někdy nám to kvůli práci nevyšlo a neviděli jsme se třeba několik dní. Nechtěla jsem ale nic uspěchat a po roce mu nabízet stěhování,“ popisuje čtenářka. „Často jsem ale mluvila o tom, že kdybych měla počítač, mohli bychom spolu komunikovat daleko lépe než na malém displeji telefonu.“
Jenže Alice nikdy neměla moc peněz. Z výplaty vycházela, ale nezbývalo jí skoro nic stranou. Zato on si vydělával dost a ona věděla, že má na účtu tolik, aby jí počítač koupil. Několikrát mu proto naznačila, co si k narozeninám přeje.“
Sliboval, že budu nadšená
„Mirek o mých narozeninách mluvit týden dopředu. Neustále opakoval, jak se na ně těší, jak se nemůže dočkat, až mi dá svůj dárek. A já samozřejmě vyzvídala, takže jsem se ptala, zda byl drahý a zda je to něco, co si už dlouho přeji,“ svěřuje se Alice.
„On všechno potvrdil a já jsem tak měla vidinu počítače. Opravdu jsem si myslela, že nebudu překvapená, ale nadšená ano. Jenomže když přišel osudný den, on mi podal malou krabičku.“
Alice začala rozbalovat dárek a vyděsilo ji, když v něm našla krabičku na prstýnek. Myslela si, že je to jen nějaký vtip, že až ji otevře, bude v ní něco jiného. „Zmateně jsem se na něho podívala. On mi řekl, ať to otevřu. Pak dodal, že by mi možná mohl pomoci.
Vzal mi krabičku z ruky, klekl si a požádal mě o ruku. Dodal, že nejspíš už jsem to stejně tušila, takže mám jistě nacvičenou geniální odpověď, on se ale spokojí s obyčejným ANO. Když jsem nic neříkala, jeho výraz v obličeji se začal měnit.“
Alice Mirkovi řekla, že tohle opravdu nečekala a nemůže mu po tak krátké době ve vztahu říci ano. Že je jí s ním dobře, ale tohle je příliš děsivá rychlost. A proto mu prstýnek vrátila s tím, že by měli dál pokračovat tak jako doposud.
Neunesl to
Mirek byl zklamaný. Zeptal se Alice, co že to tedy vlastně chtěla, když prstýnek to nebyl. Jí bylo trapné přiznat, že počítač, nakonec mu to ale řekla. On jenom smutně pokrčil rameny, řekl, že je hlupák, a odešel.
„Večer mi psal, že se omlouvá. Prstýnek prý vrátil a dostal za něj dost na to, aby mi mohl počítač koupit. Náš rozhovor byl ale hodně rozpačitý a druhý den jsme si nepsali vůbec,“ vysvětluje Alice.
Když se po pár dnech měla čtenářka s Mirkem vidět, on to na poslední chvíli odvolal. Tvrdil, že mu do toho přišlo něco závažného. A ona už tušila, kam to směřuje. Snažila se s ním komunikovat, ale nedařilo se jí.
Po týdnu mlčení jí napsal, že se omlouvá, že to viděl celé jinak a bylo by lepší vztah, který nikam nevede, ukončit. „Bylo mi to líto, zároveň jsem to ale čekala. A asi měl pravdu. Byl na mě moc rychlý a časem by se nejspíš stejně něco pokazilo.“
Čtenářka dodává, že to byl její první vážnější vztah a opravdu mu věřila, i když trval pouze rok. Ale právě tím, že se to Mirek snažil všechno uspěchat, to vlastně pokazil víc, než kdyby se dál třeba několik let vídali jen jednou za čas a více by jim na sobě záleželo.
Autor: Shani Maiová
