Čtenářka Blanka neměla ani tušení, že má její muž nějaké problémy. Myslela si, že ho zná a tráví s ním veškerý volný čas. Jenže někdy také musela chodit do práce. Netušila, na co narazí, až bude uklízet jeho noční stolek. To, co objevila, ji velmi překvapilo, mnohem víc ale to, co našla později u něho v počítači.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Filip byl vždycky poměrně tichý chlapík. Moc přátel nemá, baví se s kolegy v práci a po večerech tráví čas se mnou nebo na počítači. Nikdy by mě nenapadlo, že by mohl mít nějaké psychické problémy, se kterými by se mi nesvěřil,“ popisuje čtenářka.
„Uklízela jsem jeho noční stolek a objevila v něm několik kapesníků, které byly celé od krve. Mezi nimi se válela žiletka. I když mě hned napadla nejhorší možnost, snažila jsem se najít nějakou jinou alternativu, proč by můj muž měl něco takového doma.“
Chtěla jsem zjistit víc
Blanka nevěřila tomu, že by se její manžel mohl sebepoškozovat. Ale hlavou jí vířily myšlenky a ona potřebovala znát pravdu. Napadlo ji, že by si její muž mohl psát o problémech s přáteli, když se nesvěřuje jí.
„Říkala jsem si, že nemá nikoho tak moc blízkého, ale za zkoušku to stálo. Telefon měl s sebou práci, jediná možnost, kde hledat, byl jeho počítač. Když jsem ho otevírala, styděla jsem se za to, jak ho šmíruji,“ přiznává.
Když ale počítač otevřela, bylo jí jasné, že udělala dobře. Nemusela totiž ani pátrat ve zprávách s přáteli, aby jí došlo, že je na tom její muž psychicky špatně. Na jeho tapetě byl drsný obrázek postřelené dívky s krví všude okolo.
„Nesedělo mi to k němu. Takový milý tichý chlap a tak depresivní chování. Otevřela jsem jeho prohlížeč a v historii zjistila, že několikrát hledal psychiatrickou pomoc, a dokonce si objednal nějaké volně prodejné léky na uklidnění,“ píše Blanka.
„Mezi dalšími stránkami byl drsný obsah plný krve a poškozování, ze kterého se mi udělalo špatně. Nevěděla jsem, co dělat. Rozhodla jsem se ale, že mu musím za každou cenu pomoci.“
Nejprve byl naštvaný, pak si nechal poradit
Když přišel Blančin manžel domů a ona mu řekla, co objevila, naštval se. Nechtěl s ní o ničem mluvit a odmítal jí ukázat své ruce i nohy. Až když ho dlouho přesvědčovala, svlékl se a odhalil staré jizvy.
„Nejprve křičel, pak ale plakal. Prý se bál, že kdyby se mi svěřil, opustila bych ho. Jeho stavy prý trvají asi půlrok a on se snaží je řešit, ale nedařilo se mu najít vhodnou pomoc. Všichni psychologové totiž chtěli velké peníze.“
Blanka se pokusila svého muže uklidnit a slíbila mu, že ho nikdy neopustí. „Řekla jsem mu u oltáře, že s ním budu v dobrém i ve zlém. Proč bych od něho odcházela, když mě nejvíc potřebuje?
Čtěte také:
Blanka (51): Dcera si kvůli mně zničila život. Výčitky svědomí si ponesu až do soudného dne!
Mám kamarádku, která je psycholožka. Ta nám sice pomoci nedokázala, ale poradila mi, na koho se obrátit. Můj muž už po týdnu skončil v péči lékařů, kteří mu napsali léky.“
I když se Filipovy stavy někdy objeví, on upadá do depresí a má silné emoční problémy, teď už ví, že Blance se může svěřit. Pokud navíc bude pokračovat s léčbou, je pravděpodobné, že bude všechno nakonec lepší. I když on i Blanka ví, že se problémů nezbaví úplně nejspíš nikdy.“
Autor: Shani Maiová
