Své nejmladší dceři jsem provedla něco hrozného. Myslela jsem to s ní dobře, a přitom jsem jí zničila život. Do smrti si budu vyčítat, co jsem provedla. Bohužel už to nelze vzít zpátky. Stejně tak ani trvale narušený vztah s Karolínou.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Karolína je moje nejmladší dítě. Mám celkem tři děti, ale na poslední Karolínku jsem se hodně upnula. Mohla za to smrt manžela – stalo se to v době, kdy byly Karolíně jen tři roky. Hodně jsem se na ni vázala, a nakonec jí svojí přehnanou láskou zničila život.
Své děti miluji nadevše
Po smrti mého muže, kterého mi vzala rakovina, mi zbyly jen moje tři holčičky. Staly se pro mě středobodem vesmíru, ačkoli to pro mě jakožto pro svobodou matku nebylo vždy jednoduché.
S mladšími dcerami jsem dobře vycházela. Nejstarší Martina byla vždycky tvrdohlavá a na všechno měla svůj názor. To zdědila po svém otci. Ta se také jako první odstěhovala. Byla ještě tak mladá, přesto mě měla plné zuby a raději žila v malém pokoji než ve společné domácnosti se mnou. Její náhlý odchod mě tenkrát velmi bolel.
Ještě více jsem se upnula na nejmladší dceru
Když z domova odešla i prostřední dcera Františka, zbyla mi jen nejmladší Karolínka. Aniž bych to dělala nějak úmyslně, ještě více jsem se na ni upnula.
Karolína byla moje sluníčko. Vzorná studentka. Poslušná a snad i dobře vychovaná. Plánovala jsem pro ni velké věci. Přála jsem si, aby studovala, dobře se vdala. Jenže osud to chtěl jinak.
Bylo to moje rozhodnutí
Karolíně bylo čerstvě osmnáct let, když za mnou přišla s pláčem, že čeká miminko. Z toho šoku jsem se musela posadit. Takové neštěstí!
Miminko zasáhlo do mých plánů. Nelíbila se mi představa, že si dcera zkazí život. Proto jsem od začátku naléhala, aby si dítě nechala vzít. Nesouhlasila se mnou. Snažila se mě přemluvit, ale já byla neoblomná.
Nakonec to bylo moje rozhodnutí. Nyní toho lituji a nadávám sama sobě, proč jsem k tomu dceru před několika lety dohnala. Kdybych tehdy věděla…
Nikdy si to neodpustím
Netušila jsem, jak moc tím své dceři ublížím, a především – jak moc svojí umanutostí zasáhnu do její budoucnosti. Myslela jsem to dobře, ale osud mě potrestal.
Karolína se už několik let snaží o miminko. Tedy, snažila se. Nedávno se dozvěděla, že kvůli potratu v mládí nebude moci mít děti. Šance na početí je podle lékařů mizivá.
Nedivím se, že mi to Karolína vyčítá. Je to moje vina, já nesu zodpovědnost za to, že se nikdy nestane maminkou. Náš vztah, který býval tak pevný a krásný, je trvale poškozený. A všechno je to moje vina.
Autor: Karolína Nezbedová
