S manželem jsme se snažili o miminko asi dva roky. Tehdy nám došlo, že něco není v pořádku. Když se po lékařské stránce ukázal problém, nabízelo se umělé oplodnění. Kdo ale měl možnost si tímto náročným procesem projít, ten by jistě potvrdil, že je to ohromná nálož nejen po psychické, ale také po fyzické stránce.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Nakonec jsme se s manželem domluvili, že umělé oplodnění nepostoupíme. Stále jsme ale oba toužili po dítěti, proto jsme po dlouhé úvaze dospěli k názoru, že nejlepší cestou bude adopce. Netušili jsme, že se kvůli tomu lidi v našem okolí jednou začnou chovat tak zvláštně.
Nebylo to jednoduché, ale my byli odhodlání to zvládnout
Kdekdo by mohl říci, že umělé oplodnění je podstatně jednodušší než projít náročným procesem adopce. A možná bych mu měla dát za pravdu. Je totiž fakt, že splnit všechny podmínky, které na vás čekají, když se rozhodnete adoptovat opuštěné dítě, se mnohdy zdá jako opravdu nadlidský úkol.
Nejednou jsme na té cestě, na kterou jsme se s manželem vydali, měli pocit, že už to nezvládáme, že jsme na konci svých sil. Přesto jsme ale byli odhodlání to nevzdat. Na konci téhle často strastiplné cesty totiž byla vytoužená holčička, kterou jsme adoptovali.
Konečně z nás byla rodina
Bylo to náročné, trvalo to dlouho, stálo nás to mnoho úsilí. Konečně jsme ale byli rodina. Já ani manžel jsme nikdy v životě nebyli šťastnější než právě v okamžiku, kdy jsme si naši holčičku poprvé přivezli domů. Nemohli jsme se dočkat, co nám osud přichystá.
Chtěli jsme dát malé Izabelce to nejlepší, co bylo v našich silách. Byli jsme přesvědčeni, že ji zahrneme láskou, že pro ni budeme těmi nejlepšími rodiči. Také jsme doufali, že nám okolí bude přát, že jsme to zvládli. Jenže to jsme se přepočítali.
Lidi okolo nás se začali chovat jinak
Možná jsme si to s manželem malovali až příliš růžově, realita ale byla bohužel úplně jiná. Když okolí zjistilo, že jsme adoptovali dítě, jen málokdo nám to ze srdce přál. Byla tu totiž jedna věc, kterou lidi okolo nás nedokázali překousnout.
Adoptovali jsme totiž romskou holčičku, což bylo mnoha lidem proti srsti. Mně ani manželovi absolutně nevadilo, že je Izabelka jiné barvy pleti. Od začátku jsme si ji totiž zamilovali. Nemohli jsme ale tušit, jak se k tomu postaví lidé, které jsme považovali za naše přátele.
Otočili se k nám zády
Měli jsme prožívat nejšťastnější chvíle našeho života. Rodina konečně byla kompletní. S mužem jsme si Izabelku zamilovali a věnovali jí tolik lásky, kolik se jí za těch pár let, které strávila v dětském domově, nedostávalo. Byla tu ale jedna věc, která nám přidělávala vrásky na čele.
Kvůli skutečnosti, že jsme si dovolili adoptovat dítě romského původu, se k nám hodně lidí otočilo zády. U některých nás to hodně zaskočilo, protože jsme si o nich mysleli, že jsou to naši kamarádi. Nechápu, jak se někdo může stavět proti dítěti. My jsme šťastní a ty, kteří se s námi přestat bavit jen proto, že jsme adoptovali romskou holčičku, vem čert.
Autor: Karolína Nezbedová
