Když se mě někdo z rodiny zeptá, jestli jsem spokojená s prací recepční v hotelu, vždycky se jen usměju a přikyvuji jako o život. Nesmím nikomu prozradit, čím si skutečně vydělávám. Jsem si totiž jistá, že by se mnou okamžitě přerušili veškerý kontakt.
Moji rodiče i sourozenci si myslí, že jsem si v Praze našla práci jako recepční v jednom lepším hotelu. Tuhle informaci jsem jim dala já před půl rokem a od té doby skrývám tajemství, které se nikdo nesmí dozvědět.
Holka z malé vesnice
Pocházím z malé vesnice v jižních Čechách. Vždycky jsem věděla, že život tady nebude nic pro mě, lákala mě velkoměsta, viděla jsem se někde úplně jinde.
Stěhování s rodiči nepřipadalo v úvahu. Ti byli spokojení na vesnici a o ruchu velkoměsta nechtěli ani slyšet. Jen co se naskytla příležitost, odstěhovala jsem se do Prahy.
Rodičům se nelíbilo, že chci žít sama
Moji rodiče jsou sice v mnoha ohledech hodně tolerantní a jako dětem mně i sourozencům ledasco dovolili, když jsem se ale poprvé zmínila o tom, že chci žít jinde, moc se jim to nelíbilo.
Několikrát se mě dokonce snažili přesvědčit, že velká Praha není nic pro holku z vesnice. Chápu, měli o mě strach. Mě ale nic nedokázalo udržet, do Prahy jsem prostě chtěla a přes to nejel vlak.
Nový život, nové možnosti
Do Prahy jsem odešla s kamarádkou ze střední školy. Ona byla jedním z důvodů, proč jsem si to z malé vesničky namířila právě do největšího města v republice. Soňa se totiž nikdy ničeho nezalekla.
A byla to právě kamarádka Soňa, která mi jen dva měsíce poté, co jsme se zabydlely v Praze v malém bytečku, dohodila onu práci, o které nesmím nikomu z rodiny říci.
Lžu rodině o své práci
Rodiče i sourozenci si myslí, že pracuji jako recepční. Cizí jazyky mi vždycky šly, to mi nahrálo do karet a pomohlo vytvořit iluzi, díky které maskuji pravdu.
Kdyby rodiče věděli, že se živím jako společnice, že se stýkám jednorázově i opakovaně s klienty jak z Čech, tak především ze zahraničí a že jsou za to hodně velké peníze, okamžitě by se mnou přerušili veškerý kontakt. Něco takového by totiž neunesli.
Autor: Karolína Nezbedová
