Kvůli vyzrazenému tajemství manželovy rodiny se nyní musím odstěhovat do jiného města. Nemůžu myslet na nic jiného. Bojím se, že by to mohla být pravda. Jsem psychicky na dně a nic jiného než zbabělý útěk mi v tuto chvíli nepomůže.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Neměla jsem několik let ani tušení, že se v manželově rodině něco takového stalo. Nikdo o tom nemluvil. Jenže pak vyšla pravda najevo a mně se život obrátil vzhůru nohama.
Žila jsem spokojený život
Ještě nedávno mi nic nechybělo. Měla jsem hodného manžela, dobrou práci a skvělé kamarády. Neměla jsem sice děti, ale po nich jsem ani nikdy netoužila.
Vdaná jsem v porovnání s kamarádkami byla jen krátce. Letos bychom s manželem na konci roku oslavili teprve pětileté výročí našeho manželství.
Do té doby jsem sice několik vztahů měla a pár mužů vystřídala, ale až když jsem poznala Pavla, jsem pochopila, že právě na něho jsem čekala.
Nikdy se o tom nemluvilo a já se neptala
Krátce poté, co jsem se dala dohromady s Pavlem, jsem poznala i jeho rodinu. Především tatínka Václava a mladší sestru Simonu. Pavel maminku neměl, nemluvil o ní a já se neptala. Tak nějak jsem vycítila, že je to téma, o kterém by mluvit nechtěl.
Jeho tatínek byl tak trochu podivín. Moc o sebe nedbal a s Pavlem se ani moc nestýkali. Žil v takové napůl rozpadlé chatrči a obklopoval se haraburdím. Zvláštní člověk, ale každý jsme přece nějaký.
A věděla jsi o tom?
Je to pár měsíců zpátky, kdy mě Simona pozvala na kafe. Sejít jsme se měly ještě s její tetou, kterou jsem viděla asi dvakrát za tu dobu, co jsem s Pavlem.
Simona má miminko, které si během schůzky odběhla nakojit do vedlejší místnosti. V té chvíli se na mě její teta Milada zvláštně podívala a zeptala se, jestli vím o tom, co se stalo s její sestrou – Simoninou a Pavlovou maminkou.
Zavrtěla jsem hlavou. Nevěděla jsem nic. Ona mi pak řekla něco, co mnou otřáslo. Vyprávěla, že se její sestra před pětadvaceti lety ztratila. Dodnes se nenašla, ani její tělo. Byla jsem v šoku. To nejhorší ale teprve přišlo.
Udělal to, nebo ne?
Když mi Pavlova teta řekla, že se tenkrát řešilo, jestli ve zmizení její sestry nemá prsty její manžel, Pavlův otec, udělalo se mi špatně. Teta přidala ještě pár detailů a mně se život obrátil vzhůru nohama.
Nemohla jsem na to přestat myslet. Pořád přemýšlím, jestli je to pravda. Kde je Pavlova maminka? Udělal jí něco jeho otec?
Neunesu to, musím utéct
Od té doby nemůžu spát. Pořád na to musím myslet. Když už se mi podaří usnout, budím se z hrozných snů. Mám děsivé představy. Jsem psychicky vyčerpaná.
Jsem rozhodnutá, že musím utéct. Nevím, jestli říci manželovi, co mi jeho teta řekla. Jsem si ale jistá, že nic jiného než zbabělý útěk a snaha začít žít jinak mi nepomůže. Už nemůžu, jsem na dně.
Autor: Karolína Nezbedová
