Hodně lidí si myslí, že mít kamaráda doktora je velká výhoda. Jenomže kromě toho, že protekční operace nejdou zařídit tak snadno, jak si mnoho lidí představuje, někdy je naopak ošetření přítelem velmi složité a pro oba dva emočně náročné. Své o tom ví i jednačtyřicetiletá Helena.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Před pěti lety se u mě objevila rakovina prsu. Jelikož jí trpěla i moje maminka, nebyla jsem ani nijak překvapená. Přesto to ale pro mě a pro mého manžela bylo těžké období,“ vypráví Helena.
„Nejprve jsem šla na několik menších zákroků, které mě metastází zbavily. Jenže rakovina se vracela a vracela. A nakonec jsem měla přijít prsa. A ačkoli jsem je nikdy nepovažovala za svou nejdůležitější součást, bylo to pro mě jako pro ženu velmi náročné.“
Operoval mě rodinný známý
V nemocnici, kde Helena měla operaci podstoupit, pracuje také její známý. Samozřejmě o případu věděl. Když ho požádala, zda by se dalo zařídit, aby ji operoval on, nejprve protestoval.
„Vymlouval se, že do takových věcí zasahovat nemůže. Že bude doktor zkrátka vybrán. Když jsem ho hodně přemlouvala, řekl mi, že to není dobrý nápad, aby mě operoval právě on,“ vzpomíná Helena.
„Ale já ho prosila. Chtěla jsem o svůj znak ženství přijít rukou někoho, koho znám a komu věřím. A tak nakonec po dlouhém přemlouvání souhlasil a domluvil se s nadřízenými, že si vezme mou operaci na starost.“
Když se Helena v nemocnici probudila, její kamarád stál u postele. „Řekl mi, že to mám za sebou. Přišla jsem sice o prsa, ale prodloužilo mi to život minimálně o pár let. Tvrdil, že je i šance, že by se mi rakovina nemusela nikdy vrátit.“
Helena tu noc hodně plakala. Částečně štěstím, že se operace vydařila, částečně smutkem, že přišla o svá prsa. Nakonec ale v myšlenkách došla k tomu, že ji její muž miluje nehledě na to, jak vypadá, že má stále přátele, ať už má, nebo nemá prsa.
Po dvou letech se všechno vrátilo
Helena se naučila žít nový život. Dva roky měla za to, že operace opravdu stála za to. S manželem si opět užívala života. I když musela změnit hodně svých návyků, byla šťastná.
„Chodila jsem na pravidelná vyšetření, hlídala jsem se. Právě díky tomu se na další problémy přišlo včas,“ píše Helena. „Dva roky po operaci mi lékaři řekli, že se rakovina vrátila.
Přesvědčovali mě také o tom, že to zachytili opět včas a že se mohu vyléčit. Jenomže kolikrát jsem tohle už slyšela? Přišla jsem o prsa, strávila týdny v nemocnicích. A kvůli čemu?“
Helena navíc přiznává, že i její vztah s kamarádem doktorem se zhoršil. Vídají se, ale on se jí snaží spíše vyhýbat. Stále se jí omlouvá a opakuje, že si přál, aby to dopadlo jinak.
„Není to jeho chyba, já to vím. Ale zatáhla jsem ho do toho a teď lituji. Možná jsem se tehdy přece jen měla nechat operovat někým jiným. Výsledek by byl nejspíš stejný, ale nepřišla bych o přítele,“ zakončuje vyprávění.
Autor: Shani Maiová
