Zažila jsem nevěru z manželovy strany. Odpustila jsem mu a naše manželství to neohrozilo. Přesto jsme nyní půl roku rozvedení a já mám pocit, že konečně mohu zase dýchat. Povím vám, co stálo za naším rozvodem. A spolehněte se, že se tomu důvodu zasmějete!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Pro mnoho párů je provalená nevěra důvodem k rozchodu, potažmo k rozvodu. Ne každá dvojice tohle dokáže ustát a já nebudu tvrdit, že to bylo jednoduché. Od manžela jsem to brala jako zradu, hrozně mi tím ublížil.
Práskl to na sebe sám. Ňouma!
Vlastně to byl sám manžel, který na sebe nevědomky prozradil, že má poměr. Vrátil se domů z hospody nacucanej jako vata, sotva se držel na nohou.
Očividně neměl tušení, která bije. Spletl si mě a začal mě oslovovat Maruško. Vše mi došlo ve chvíli, kdy pronesl, že kdyby ho takhle viděla jeho stará, hodně by se naštvala.
To už jsem věděla, o co tady jde. Ráno jsem na manžela nastoupila. Jeho výraz odhalení spojený s brutální kocovinou mám před očima ještě teď. Nebylo mi to ale ani trochu líto.
Divili se mi, že mu odpustím. Zvlášť, když to nebylo poprvé
Nejdříve jsem si myslela, že o nevěře manžela nikomu neřeknu ani slovo. Pak jsem se ale svěřila sestře a rychle mi došlo, že nesvěřit se by byla chyba. Ulevilo se mi.
Nikdo nechápal, proč manželovi odpouštím. Natož poté, co jsem mu na zálet přišla znovu. Už tehdy mi říkali, ať se s ním rozvedu. Ale my to ustáli. Znova.
Podala jsem žádost o rozvod. Nevěra ale není ten důvod
Nyní je to půl roku, co jsem rozvedená. A podotýkám, že šťastně. Důvodem našeho rozvodu ale nebyla nevěra – i když mě manžel podváděl opakovaně. Kdepak, tuhle zradu naše manželství ustálo. Sama se tomu divím.
Proč jsem se tedy nechala rozvést? Nad tím důvodem se občas pousměju a věřím, že přijde vtipný i vám. Mohl za to úklid.
Manžel byl nejen očividně notorický nevěrník, ale zároveň i hrozný pedant na úklid. Rozdíl byl v tom, že o tom úklidu jsem věděla už před svatbou. Přesto jsem ho milovala, ačkoli mi svým nátlakem na pořádek v domácnosti často lezl na nervy.
Nyní mám pocit, že konečně žiju
Všechno muselo být na svém místě. Hrníčky oušky seřazené dopředu. Kořenky nápisem směrem dopředu. Ovladače na stole podle velikosti. Oblečení ve skříni nejen podle druhu, ale i podle barev. Od nejtmavší po světlejší.
Přijde vám, že přeháním? Kdepak. Nyní si říkám, co byly nevěry v porovnání s tím, jaké peklo jsem si s manželem zažila kvůli jeho slabosti pro dokonale uklizenou domácnost.
Nyní jsem sama. Konečně mám pocit, že zase žiju. A nerozhází mě hrníček nechaný přes noc na kuchyňské lince. A víte co? Někdy ho tam nechávám schválně!
Autor: Karolína Nezbedová
