S manželkou máme dvě krásné dcery. Když mi už potřetí oznamovala, že je těhotná, svitla ve mně naděje. Tolik jsem si přál syna. Své dcery jsem samozřejmě nadevše miloval, ale asi jako každý jiný chlap jsem moc chtěl syna, který by nosil mé jméno.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Netrpělivě jsem čekal na den, kdy se žena vrátí z většího vyšetření u svého gynekologa. Tiše jsem doufal, že domů přijde s novinkou, že čekáme chlapce.
Rodina je pro mě vše
Má rodina je pro mě středobod vesmíru. Pro manželku a děti bych udělal cokoli. Ačkoli svoji rodinu miluji, měl jsem stále pocit, že mi něco chybí.
Možná to bude znít jako klišé, ale jako chlap jsem si přál zplodit syna. Je to asi ohraná písnička, ale já opravdu moc toužil po klukovi. Doma jsem měl dvě krásné princezny a chlapeček by se k nim náramně hodil.
Představoval jsem si, co všechno syna naučím
Když jsem se dozvěděl, že je žena potřetí těhotná, zaradoval jsem se. Už předtím jsme se domluvili, že třetí dítě bude naším posledním.
Proto ve mně logicky zažehnula jiskřička naděje. Měl jsem poslední možnost mít syna a moc jsem si ho přál. Představoval jsem si, co všechno ho naučím. Že společně budeme sledovat fotbal, chodit na zápasy hokeje, vyrábět v dílně. Zkrátka jsem pustil fantazii na špacír. O to více jsem se upnul k představě, že manželka do třetice všeho dobrého skutečně pod srdcem nosí vysněného chlapečka.
Moje reakce nebyla adekvátní
Žena se vrátila od doktora, kde podstoupila vyšetření, na kterém už mělo být vidět pohlaví miminka. Pár minut před jejím příchodem domů jsem se přistihl při myšlence, že ani nepočítám s jinou možností. Prostě to musel být kluk a hotovo.
Jenže pak mi manželka s úsměvem na rtech oznámila, že čekáme další holčičku. V té chvíli splaskla moje bublina a já nezareagoval tak, jak jsem zareagovat měl.
Práskl jsem rukou do stolu a vykřikl, že to snad není možné. „Proč zase holka? Vždyť už máme dvě! To mi nemůžeš dát syna?“ vyjel jsem na ženu, která se za pár vteřin po mém výlevu rozplakala. Ty hormony s ní v těhotenství vždycky cloumaly. V ten moment mi došlo, že jsem to přehnal.
Bál jsem se, že se nepřestane zlobit
Manželka na mě byla naštvaná, hodně se zlobila. Nevím, jestli to bylo hormony, nebo jestli to jako máma prostě jen vzala jinak, ale dva dny se mnou vůbec nemluvila.
Čtěte také:
Růžena (35): Maminka mi před svým odchodem něco slíbila. Teď už vím, že jsem jí tenkrát měla věřit
Omlouval jsem se. Vážně jsem litoval toho, jak jsem v daný moment zareagoval. Tak moc jsem se těšil na chlapečka, a když se můj sen rozplynul, prostě jsem neovládl emoce. Bylo mi to líto.
Za pár týdnů se nám narodí další holčička a já se na svoji třetí malou princeznu moc těším. Už mě netrápí, že to není kluk. Vždyť na tom nesejde, choval jsem se jako hlupák.
Autor: Karolína Nezbedová
