Snad každý z nás má ve svém životě něco, čeho si cení a i dlouhé roky si to uchovává. Mohou to být dopisy, suvenýry, nebo jako v Martinově případě fotografie. Jarmila ale dlouho netušila, co přesně se v trezoru v jeho pracovně ukrývá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Když jsem se k němu před sedmi lety nastěhovala, trezor v jeho pracovně už byl. Nevěděla jsem, že ho používá, myslela jsem si, že to je jen nějaká replika, dekorace. Jednou, asi rok poté, co jsem se k němu nastěhovala, jsem ho ale viděla, jak trezor zavírá.
Ptala jsem se ho, co v něm má, a on odpověděl, že jenom nějaké osobní věci, o kterých nechce mluvit. Když jsem se ho po pár dnech ptala znovu, byl nerudný a poprosil mě, abych se do některých věcí nemíchala. A tak jsem s ním o tom už nemluvila,“ píše Jarmila.
Samozřejmě mě to zajímalo
Jarmila přiznává, že se jí hlavou honila celá řada teorií o tom, co by její manžel mohl v trezoru mít. Většina z nich ale byla spíše nereálného charakteru. „Samozřejmě mě napadlo i to, že ukradl peníze, schovává tam zbraň, nebo něco jinak nelegálního,“ směje se.
„Ale bylo mi jasné, že to je nesmysl a bude to celé nějak jinak. Nedávalo mi to spát a dlouhé měsíce jsem přemýšlela, jak se do trezoru dostat. Nakonec to nebylo tak složité. Jednou, když odešel do práce, jsem šla k němu do pracovny a zkusila to.“
I když měla Jarmila pocit, že to nebude snadné, hned první kombinace čísel, kterou vyzkoušela, byla správně. „Zadala jsem svoje narozeniny. Když zámek klapl, napadlo mě, že toho asi přede mnou moc utajit nechtěl, jinak by dal něco složitějšího.“
Neměla jsem tušení, že měl bratra
V trezoru Jarmila našla několik černobílých fotek, na kterých byl její manžel zamlada a vedle něho o něco starší mladík. Myslela si nejprve, že je to kamarád, ale potom objevila pár listů papíru s povídkami.
Povídky byly psané sice s chybami, ale poznala, že je psal její muž. Svěřoval se v nich, jak přišel o bratra, jak mu chybí a jak ho stále i po letech miluje. „Některé ty povídky byly staré. Jiné psal Martin před pár lety.
Neměla jsem ani tušení, že měl bratra. Nevím, proč mi nikdy neřekl příběh z mládí, ale hádám, že to pro něho bylo moc bolestivé a chtěl se s tím vyrovnat sám. Trochu mě zamrzelo, že to přede mnou tajil,“ přiznává.
„Na druhou stranu asi rozumím tomu, že pro někoho je jednodušší se s věcmi vyrovnat o samotě, než aby ho ostatní litovali. Jak znám povahu mého muže, vlastně to k němu sedí.
Nechám to raději být
Jarmila se nakonec rozhodla, že bude přání svého muže respektovat. Vrátila věci tak, jak v trezoru byly. Pak zavřela zámek a nastavila na něm původní kombinaci. Vrátila se do kuchyně, kde udělala večeři a čekala na manžela jako každý den.
„Nikdy mu to neřeknu. Kromě toho, že by se mohl naštvat, ho nechci ranit a mluvit s ním o něčem, co je pro něho nepříjemné. Přeje si to zvládnout sám, tak to budu respektovat,“ vysvětluje.
„Je ale pravda, že kdykoli si vzpomenu na ty fotky a na srdceryvné příběhy, které během života Martin napsal, ženou se mi slzy do očí. Vztah s jeho bratrem byl zjevně krásný a je mi moc líto, jak to dopadlo.“
Autor: Shani Maiová
