Blížily se moje narozeniny a já se těšila, co pro mě manžel vymyslí. Pokud jde o dárky, vždycky měl docela dobrou ruku. Proto jsem byla natěšená, co od něho dostanu letos. Přemýšlela jsem nad řetízkem nebo nějakým jiným šperkem, něco takového jsem od něho už léta nedostala.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Když nastal den D, netrpělivě jsem čekala, kdy mi manžel předá můj narozeninový dárek. Ve chvíli, kdy jsem si ho rozbalila, mě polilo horko. Vzápětí jsem dostala neskutečný vztek. Něco takového jsem totiž rozhodně nečekala.
Byl hrozně tajemný
Před svými narozeninami jsem samozřejmě vyzvídala, co mi manžel pořídil. Sem tam už se stalo, že se nechtěně prořekl a prozradil mi narozeninový dárek s předstihem.
Letos ale mlčel a byl hrozně tajemný. Nic mi nenaznačil, jen mi řekl, abych si počkala, že budu určitě překvapená. A to já opravdu byla, ale asi ne tak, jak si představoval.
Postavil přede mě velkou krabici
V den mých narozenin přede mě manžel hned po ránu postavil velkou krabici. Hned mi hlavou začaly probíhat nápady, co se asi ukrývá uvnitř. On se tvářil všelijak, ani výrazem v obličeji nic neprozradil.
Začala jsem rozbalovat. Opravdu jsem se těšila, čekala jsem třeba nějaký spotřebič do kuchyně nebo něco takového. Jakmile jsem ale krabici vybalila z dárkového papíru a všimla si nápisu na její boční straně, ztuhla mi krev v žilách.
Na krabici stálo „krabičková dieta na míru“. Ještě mi proběhlo hlavou, že je to třeba jen krabice, do které manžel zabalil něco jiného. Jenže nezabalil.
Myslí si o mně, že jsem tlustá?
„Co to jako je?“ zeptala jsem se manžela, krev se ve mně začala vařit. „Ty si jako o mně myslíš, že jsem tlustá, nebo co?“ vyjela jsem na něco podrážděně. Krabice byla plná nejrůznějších pytlíků a sáčků, jejichž obsah jsem ani neměla chuť objevovat.
Manžel se zatvářil nervózně. Asi mu v té chvíli došlo, že s tímhle dárkem to přestřelil. „Nemyslím si, že jsi tlustá, ale možná by ti slušelo, kdybys nějaké to kilo shodila,“ vysvětlil mi opatrně. Možná to myslel dobře, ale to mě v daném okamžiku ani v nejmenším nezajímalo.
Týden jsem s ním nepromluvila
Naštvaně jsem krabici odstrčila a manželovi vynadala. „Jestli si myslíš, že jsem tlustá, tak by sis měl najít nějakou mladou hubenou kočku. Já tohle rozhodně žrát nebudu,“ vyjekla jsem na něho, to už se mi do očí tlačily slzy.
S manželem jsem kvůli dárku nepromluvila týden. Sice se mi opakovaně omlouval, že to myslel dobře a nechtěl se mě dotknout, já si ale připadala ponížená. Po týdnu krabice zmizela. Co s ní udělal, netuším a ani to nechci vědět.
Donutilo mě to ale zamyslet se nad tím, jestli bych skutečně neměla něco udělat se svojí postavou. Mám nadváhu, ale manžel, pokud je nespokojený, mi to mohl říci nějak citlivěji. Opravdu se mě tím dotkl.
Autor: Karolína Nezbedová
