Dostala jsem možnost odjet na tři měsíce do Anglie, kde jsem si mohla v rámci kurzu zdokonalit angličtinu. Jelikož se chci živit právě cizím jazykem, byla pro mě tahle příležitost jedna z těch, které zkrátka nemůžete odmítnout. Doma jsem nechala přítele Radka a mého milovaného pejska Bertíka.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Odjet od mých dvou miláčků nebylo ani trochu jednoduché a první týdny jsem se hodně trápila. Radek mě ale ujišťoval, že je doma všechno v pořádku. A já mu věřila. Netušila jsem, čeho je schopný a co mě od něho čeká po návratu domů.
Té nabídce se nedalo říci ne
Když mi sestra podávala číslo na majitele překladatelské agentury se slovy, že je tu možnost zlepšit se v angličtině, zpočátku jsem si od toho moc neslibovala.
Po telefonátu s příjemným Vilémem jsem ale skákala tři metry vysoko. Nejenže mi nabídl práci, ale především mi dal nabídku, které jsem nemohla říci ne.
Mohla jsem díky jeho agentuře odjet na tři měsíce do Anglie, kde jsem měla možnost zdokonalit se v angličtině. Byly by to sice tři měsíce bez přítele a mého psa, ale cožpak jsem mohla odmítnout?
Ujišťoval mě, že všechno bude v pořádku a v odjezdu mě podporoval
I tak se mě zmocnily obavy, jestli vůbec odjet. Nechtěla jsem tu nechat přítele a psa Bertíka. Bylo mi jasné, že mi oba dva budou hrozně chybět.
Radek mě ale ujišťoval, že všechno bude v pořádku a ať do té Anglie určitě jedu. Podporoval mě v odjezdu, dokonce mě do něho dotlačil.
Stýskalo se mi, ale příteli jsem důvěřovala
Před odjezdem mi Radek sliboval, že se o Bertíka postará. Dobře věděl, jak moc pro mě znamená, ačkoli to byl právě Bertík, kvůli kterému jsme na počátku našeho vztahu prožívali krušnější chvíle.
Radkovi se totiž moc nelíbilo, že by s námi v bytě měl žít ještě labrador. A Bertík není žádné malé miminko, je pravda, že do našeho malého bytu je to docela obřík.
Přesto jsem příteli důvěřovala, že na něho bude hodný. Pobyt v Anglii začal utíkat, těšila jsem se domů a na další příležitosti, které na mě díky kurzu čekaly.
Rána přímo do srdce
Dva dny před tím, než jsem se měla vydat domů, mi Radek poslal zprávu, že Bertík umřel. Ještě nikdy v životě jsem nebyla tak nešťastná a na dně. Mrzelo mě, že jsem u něho nebyla, když odcházel.
Domů jsem se vrátila zkroušená a ubrečená. Po Bertíkovi bylo doma prázdno, plakala jsem ještě týden poté, co jsem přijela domů. Radek se tvářil, že je mu to líto.
Když jsem zjistila pravdu, dostala jsem hrozný vztek
Život šel dál a já si začala zvykat, že tu se mnou Bertík není. Uběhlo několik týdnů, dala jsem se docela dohromady. Jednoho odpoledne jsem zašla do parku, kde jsem si chtěla sednout na lavičku a chvíli si číst.
Po čase jsem si všimla pejska, který běhal okolo. Byl tolik podobný Bertíkovi! Už nevím proč, ale vydala jsem se k němu a k jeho majiteli. Zaskočilo mě, když se ke mně pes vydal, poznal mě, byl to totiž můj Bertík! Nechápala jsem to.
Od paní jsem se dozvěděla, že našla inzerát, kde se nějaký muž zbavoval psa – údajně kvůli stěhování. Neumíte si představit, jaký jsem dostala vztek! Radek mi tvrdil, že Bertík umřel, a přitom se ho zbavil jen proto, že ho neměl rád. Já se zase rychle zbavila jeho. Tohle byla podpásovka, kterou jsem mu nebyla schopná odpustit.
Autor: Karolína Nezbedová
