Když jsem na stole našla rozvodové papíry, ani v nejmenším mě nenapadlo, že právě rozvod bude teprve začátek. S manželem jsme si poslední měsíce rozuměli stále méně a méně a byl to právě on, kdo se rozhodl udělat první krok. Rozvodem to ale bohužel neskončilo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Byli jsme manželé dvanáct let. Poslední dobou už to ale nebylo ono, cítili jsme to oba. Podstatnou část viny na rozpadu našeho manželství nesla nevěra ze strany mého muže. Sice jsem mu odpustila, ale pořád to nad námi viselo jako obrovský rudý vykřičník…
Na oko jsme byli idylická rodinka
Okolí by na nás nepoznalo, že je něco špatně. Předstírali jsme, že je všechno v pořádku, a naoko jsme působili jako idylická rodinka.
Manžel mě podvedl – a ne jednou. Začal si románek s kolegyní, táhli to spolu tři měsíce. Odpustila jsem mu, ale vnitřně mě to užíralo.
Pokud se o problémech mezi námi někdo nesměl dozvědět, pak to byla naše desetiletá dcera Natálka. Nepřála jsem si, aby byla do problémů mezi rodiči jakkoli zatahována.
Oba dva jsme směřovali ke konci
Já i manžel jsme několik posledních měsíců cítili, že se blížíme ke konci. Bylo to nevyhnutelné, to dusno mezi námi by se dalo krájet a z předstírání už jsme byli unavení.
Rozvodové papíry, které mi manžel nechal na stole, mě proto nevykolejily. Počítala jsem s tím, vnitřně jsem se na tento krok připravovala.
Kdybych byla tušila, že to bude teprve začátek… Myslela jsem si, že ta nespokojenost a trápení rozvodem skončí. Spletla jsem se.
Její rozhodnutí mě srazilo na kolena
Myslela jsem si, že rozvod bude jen formalita. Přesto mě to psychicky vykolejilo. Manžel se tvářil spokojeně, trápilo mě, že on je v pohodě a já trpím.
Jenže to nebylo to nejhorší. Asi týden poté, co jsme byli papírově rozvedení, přišla dcera s tím, že chce žít s tátou. A něco takového jsem nečekala.
Rozhodnutí naší desetileté dcery mě srazilo na kolena. Byla odhodlaná bydlet s otcem a já se ptala sama sebe, co jsem provedla?
Proč jsem to já, kdo trpí?
Nerozumím tomu. Nebyla jsem to já, kdo zničil rodinu nevěrou. Nebyla jsem to já, kdo vytáhl na stůl rozvodové papíry. Tak se ptám, proč jsem to já, kdo nakonec trpí ze všech nejvíce?
Natálce jsem nebránila. Proč taky? I kdybych se ji snažila udržet u sebe, nedělalo by to dobrotu. Bydlí s tátou a ke mně jezdí na víkendy.
Je mi z toho všeho strašně smutno. Rozvod měl být novým začátkem, přesto přišlo něco, co mě stáhlo až na dno, a já se nemůžu vyhrabat zpátky. Co jsem provedla, že jsem to takhle odnesla?
Autor: Karolína Nezbedová
