Nesla jsem mistrové nějaké papíry, ale v kanceláři jsem ji nenašla. Chtěla jsem výkazy položit na stůl a odejít. Vtom jsem si ale všimla podivné věci, která mě donutila se na místě zdržet. Teď mám strach, co na nás nadřízená plánuje a jak proti nám danou věc chystá použít.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Julie má obavy, které jsou podle ní opodstatněné. Když na stole své mistrové našla onu podivnou věc, krev se jí zastavila v žilách. Pokud by to byla pravda, mělo by to nejen na ni, ale i na další kolegyně negativní dopad.
V kanceláři jsem ji nenašla
Byl pátek odpoledne. Zbývalo jen pár minut do konce poslední směny onoho týdne. Julie měla za úkol donést do kanceláře nadřízené papíry, které vybrala od ostatních kolegyň. Ten pátek byla řada na ní.
Mistrovou ale v kanceláři nenašla. Počítač na jejím stole ještě běžel. Podle toho Julie usoudila, že domů ještě neodešla. Proto chtěla nechat papíry na stole a odejít. Nebylo by to totiž poprvé, co by to takto udělala.
Toho dne ale neodešla hned. Objevila totiž podivnou věc, která ji přiměla se v kanceláři mistrové zdržet a zjistit, o co jde. Krve by se v ní přitom nedořezal.
Byla jsem v šoku
„Na stole ležel papír s podpisem našeho ředitele,“ vysvětluje Julie, co to vlastně našla a proč se toho tak moc zalekla. „Nahoře bylo tučně napsáno o ukončení provozu firmy,“ pokračuje.
Ačkoli by to dělat neměla, vzala Julie papír do ruky a začetla se. Během chvíle jí došlo, co to asi znamená. Ředitel plánoval firmu prodat, provoz ukončit a zaměstnance propustit. Právem se začala obávat o své místo.
„Všechno nasvědčovalo tomu, že firma už to má za pár. Současný ředitel firmu zdědil po otci a asi neměl chuť v jeho podnikání pokračovat. Přepadly mě obavy, co budu dělat, když mě opravdu vyhodí,“ netají se Julie.
Kdy se dozvíme pravdu?
Během víkendu se Julie nemohla zbavit nepříjemného pocitu. Přemýšlela, zda o tom, co v pátek na stole mistrové našla, říci, nebo naopak neříci svým kolegyním. Nechtěla vyvolat paniku.
„Nakonec jsem jim to řekla, neunesla jsem ty obavy,“ přiznává Julie. „Všechny do jedné jsme z toho byly v šoku. Nikdo nám zatím nic neřekl a my se děsíme každého dne, kdy ta zpráva přijde,“ dodává vystrašená Julie.
Autor: Karolína Nezbedová
