Nikdo z vás by nechtěl žít jako já. Mnoho lidí má možná podobný osud a stejně jako já si ho určitě nevybrali. Jenže já bych se mohla mít lépe. To bych ale nesměla mít za muže Robina. Okolí mého muže vnímá jako dobráka tělem i duší. Nikdo bohužel netuší, jaké peklo po jeho boku prožívám.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Nebylo to tak od začátku. Když jsme se brali, měli jsme se dobře. Nevím přesně, kdy k té změně došlo. Co ale vím dost dobře, je skutečnost, že momentálně svůj život nežiju. Pouze přežívám.
Sympaťák každým coulem
Můj manžel Robin je pohledný, na první pohled sympatický chlap. Ještě aby nebyl, jinak bych si ho před deseti lety v tom baru, kam mě vytáhla kamarádka, ani nevšimla.
Učarovalo mi na něm, že je pozorný. I moje rodina si ho rychle zamilovala. Proto nikdo nebyl proti, když jsme se rozhodli vzít ani ne půl roku poté, co jsme spolu začali chodit.
Nebyl od začátku takový
Robin nebyl od začátku takový, jaký je dnes. Oba dva jsme měli dobře placenou práci. Neměli jsme děti, nic nás nevázalo. Užívali jsme si!
Na dovolenou jsme jezdili alespoň třikrát ročně. Mezitím ještě jednou do měsíce na prodloužený víkend. Byt jsem si zařídila moderně, některé vybavení nebylo zrovna laciné. Ale proč ne? Vždyť jsme si to mohli dovolit!
Když na naše začátky vzpomínám dneska, chce se mi brečet. Ptám se sama sebe, kdy se to tak šíleně podělalo?!
Začal se mi měnit před očima
Změny v manželově chování přicházely nejdříve nenápadně. Na dovolenou třikrát do roka? Ne! Stačí jednou. Víkendové pobyty? Proč, když máme jednou ročně dovolenou?
Žádný nový nábytek. Všechno slouží, není třeba nové vybavení. Oblečení ze značkových butiků, kam jsem tak ráda chodila? Plýtvání, i v bazaru se dá dobře pořídit. Člověk jen musí hledat!
Nepoznávala jsem ho. Měnil se mi před očima a já nebyla schopna zasáhnout. Tak dobře to se mnou uměl, že jsem se vždycky podřídila. Ať chtěl cokoli.
Nežiji, jen přežívám
S manželem máme oba dva dobře placenou práci. Rozhodně bychom nemuseli žít tak, jak nyní žijeme. Jenže manžel nepustí jedinou korunu navíc.
Čtěte také:
Lenka (38): Partner chtěl, ať se oblékám vyzývavěji. Teď mě uráží a hází na mě špínu, kudy chodí
Peníze dostávám jen na příděl. Své výplatě už dávno neříkám pane, máme jeden účet a kartu má jen manžel. Nakupuje jen on, rozhodně nás nerozmazluje. Domů jen základní potraviny, kosmetiku mě donutil vyrábět. Je totiž levnější.
Můj život mě nebaví. Na účtu máme spoustu peněz. Mohli bychom si je užít! Proč je tam schovává a nutí nás žít doslova na hranici chudoby? Tohle není život. Tohle je boj o přežití, o kterém nevím, kdy skončí.
Autor: Karolína Nezbedová
