Lenka se už od svých 18 let léčí s hraniční poruchou osobnosti. Bere léky na deprese i na spaní, několikrát byla hospitalizovaná v pražské léčebně. Se svou psychickou nemocí se snaží vyrovnat. Přesto jí to ale doktoři dělají někdy velmi komplikované. Když jí nedávno z nově nastavených léků začaly trápit migrény, doktoři jí z počátku odmítali pomoci.
„Začalo to jeden den jako obyčejná migréna. Vyspala jsem se z toho, ale za pár dní se bolesti hlavy vrátily. Byly den za dnem silnější,“ popisuje Lenka. Čtyřiadvacetileté studentce brzy přestaly léky zabírat.
Brala běžné prášky na bolest, z migrény jí ale bylo na zvracení a nic v sobě neudržela. Jednoho večera byla bolest tak silná, že si musela zavolat záchranku. Nečekala ale, že se jí ani tak nedostane pomoci.
Jděte si lehnout
Když pro Lenku přijela sanitka, očekávala, že ji záchranáři odvezou do nemocnice na nějaké vyšetření. Oni ji místo toho přímo v autě nasadili na půl hodiny kapačku. Potom jí řekli, že jí vlastně nic není a poslali ji domů, aby si lehla.
„Řekli mi, že v Mladé Boleslavi není neurologické oddělení, na které by mě mohli odvézt. A že mi pravděpodobně nic není a po kapačce se z toho vyspím. Když asi v půl dvanácté v noci sanitka odjížděla a já se vracela do postele, chtělo se mi brečet,“ přiznává Lenka.
Skutečně se jí prý podařilo po kapačkách usnout, nicméně ráno se vzbudila se stejnou bolestí hlavy, s jakou předešlý den volala sanitku. „A tak jsem zavolala sestře, aby mě odvezla do Prahy na neurologii na pohotovost,“ popisuje dál čtenářka.
Předávkovaná léky
Lenka po dvouhodinovém čekání na neurologii zjistila jen to, že jí nic není. „Doporučili mi zajít si na oční, ani tam mi ale nepomohli a doktoři mi řekli, abych si zavolala záchranku, že v Praze mi určitě pomohou. Jenže na lince 155 mi oznámili, že zním zdravě a kvůli bolestem hlavy pro mě nepojedou,“ popisuje Lenka lhostejnost lékařů.
Když pak se sestrou čekaly na další neurologické pohotovosti, ona s bolestmi ležela na podlaze v přeplněné místnosti. „Kdyby moje sestra nekřikla na pracovníky, aby mi přivezli lehátko, nechali by mě tam nejspíš ležet doteď,“ vypráví.
Nakonec se na ni dostala řada a lékaři jí oznámili, že fyzicky je v pořádku. „Viděli ale v mé kartě, že se léčím na psychiatrii, poslali mě tak do Bohnic na kontrolu. Jednali se mnou jako s někým podřadným. Jako kdybych byla blázen, co si ty bolesti vymýšlí,“ říká.
V Bohnicích zůstala Lenka týden. Hned první večer se přišlo na to, že má v krvi vysoké hladiny látek z nových léků, které jí před měsícem předepsala její psychiatrička. „Řekli mi, že mi moje doktorka napsala špatně prášky, v podstatě mě předávkovala, a proto mám ty bolesti,“ píše čtenářka.
„Při příjezdu do Bohnic mi bylo z velké části zle i proto, že mi na první i druhé neurologii dali injekce na bolest, které sice nezabraly, ale šíleně mě oblbly,“ dodává.
Lenka zůstala v psychiatrické léčebně na stabilizaci. Doktoři jí nastavili nové léky, postupně jí hladiny látek v krvi vyrovnali. Bolest hlavy nakonec odezněla. Ze způsobu, kterým s ní doktoři v jednotlivých nemocnicích jednali, se ale bude vzpamatovávat ještě dlouho.
Autor: Šárka Cvrkalová
