Moje babička často říkávala, že ze své romantické naivity nikdy nevyrostu. Když jsem byla malá holka, malovala jsem si vzdušné zámky. Představovala jsem si, jak se jednoho dne provdám za milujícího muže, budu mít velkou rodinu a nádherný dům. Zkrátka takové ty představy, které má asi každá malá holčička.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Odjakživa jsem byla romantička tělem i duší. Milovala jsem sladké filmy, doslova jsem se v nich utápěla. Právě to byl ten důvod, proč si mě babička často dobírala, že s mým přístupem k životu budu jednou opravdu zklamaná. Nebyla bych to ale já, kdybych tomu nevěřila a dál si naivně nemalovala romantickou budoucnost.
Vždycky jsem doufala, že budu na prvním místě
Kdykoli jsem začala nějaký nový vztah, pokaždé jsem si naivně myslela, že pro svého partnera budu na prvním místě. Takhle to přece chce každá žena. Všechny si přejeme, abychom pro naše drahé polovičky byly středobodem vesmíru.
Jak babička předpovídala, za svůj život jsem zažila už mnoho zklamání. Pokaždé jsem doufala v to samé a pokaždé jsem se přesvědčila, že od mužů asi žádám příliš, když od nich očekávám, že pro ně budu ta nejdůležitější.
Už mě nebavilo být na druhé koleji
Do svého posledního vztahu s Patrikem jsem vstupovala s toutéž představou. Opět jsem si naivně myslela, že pro něho budu nejdůležitější na světě a všechno ostatní bude až pode mnou. Byla jsem nadšená, když to tak zpočátku i vypadalo. Patrik by pro mě, jak se zdálo, udělal všechno na světě.
Poprvé v životě jsem měla pocit, že jsem našla chlapa, který dokáže upozadit své zájmy, přátele nebo práci a vnímat svoji partnerku jako středobod všeho. K mému zklamání se to ale po pár měsících našeho vztahu začalo měnit. Patrik začal chovat jinak a já z něho měla pocit, že mě přesunul na druhou kolej. To mě opravdu nebavilo.
Nejdříve kamarádi, teprve potom možná já
Nevím, jestli jsem celé ty měsíce měla na očích růžové brýle a neviděla, že Patrik je úplně stejný jako všichni mí dosavadní partneři, ale po nějaké době se vybarvil. Nejdůležitější pro něho byli jeho kamarádi, se kterými trávil opravdu hodně času.
Nějakou dobu jsem tomu ještě dávala šanci a doufala, že Patrik své priority přehodnotí. Náš vztah jsem brala vážně a doufala jsem, že to tak vnímá i on. Dávala jsem do našeho vztahu opravdu hodně úsilí a totéž jsem očekávala i od svého partnera. Jenže jsem zůstala na druhé koleji. Moje trpělivost přetekla a já se rozhodla dát příteli lekci, na kterou jen tak nezapomene.
Něco takového ode mě rozhodně nečekal
Stále častěji se stávalo, že si Patrik odcházel užívat s kamarády a mě nechával doma samotnou. Jsem přece ta přítelkyně, která na něho vždycky bude poslušně čekat doma. Aspoň to si myslel. Jednoho dne jsem ho ale překvapila.
Když opět vyrazil za kamarády, ačkoli jsme byli domluveni, že ten večer strávíme společně, rozhodla jsem se učinit razantní krok. Sbalila jsem si všechny své věci a za pomoci kamarádky se ještě toho večera odstěhovala z našeho bytu. Když se o několik hodin později vrátil domů, nenašel mě tam, jak čekal. Zůstaly tam po mně jen prázdné skříně.
Následující dny mi psal a ustavičně mi volal. Chtěl vědět, co udělal špatně. To mě utvrdilo v tom, že náš vztah neměl cenu. Když totiž tu chybu neviděl, nestál mi za to, abych mu cokoliv vysvětlovala. Třeba jednoho dne dospěje a žena, se kterou se rozhodne zakotvit, možná po jeho boku bude šťastná. Já to ale nebudu, nadále čekám na svého prince, pro kterého budu na prvním místě.
Autor: Karolína Nezbedová
