Když ode mě odcházel, měl na rtech spokojený úsměv. Myslel si, jak oproti mně vyhrál. Neudělala jsem mu tu radost a s pláčem počkala až na okamžik, kdy se za ním zabouchly vchodové dveře. Teprve tehdy na mě dolehla tíha skutečnosti a já propadla v neutišitelný pláč.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Tak moc to bolelo! Manžel ode mě odešel kvůli o mnoho let mladší dívce. Prý se zamiloval a ke mně už dávno nechová žádné hluboké city. Jeho odchod mě hluboce ranil a trvalo dlouho, než jsem se z toho dokázala vzpamatovat.
Každé jeho slovo mě bodalo do srdce
O manželově blížícím se odchodu vůbec nic nesvědčilo. Choval se úplně normálně, jako týdny, měsíce, roky předtím. Nic jsem na něm nepoznala.
Proto pro mě byl takový šok, když jsem ho jednoho dne načapala, jak si balí kufry. Tvářil se spokojeně, vůbec ho netížilo, k čemu se právě schylovalo.
On věděl a já nechápala. Balil si své věci a u toho mi říkal věci, které mě tolik bolely. Říkal mi takové odporné věci, které mě bodaly do srdce.
Roky mě nemiluje a nyní je šťastný
Dozvěděla jsem se, že mě nemiluje. Už roky se vedle mě necítil šťastný. Byl se mnou jen ze zvyku a taky proto, že mě litoval. To bolelo.
Prozradil mi, kam jde. Našel si mladou, o hodně let mladší přítelkyni. Nyní je prý konečně zase šťastný. Dává mu to, co já jsem nedokázala.
Ačkoli mě bolelo každé jeho slovo, každé jeho gesto, nedala jsem na sobě ten šílený smutek znát. Když se za ním zavřely dveře, upadla jsem na zem a začala brečet. Tak moc mi ublížil!
Trvalo dlouho, než jsem se dokázala postavit na nohy
Jsem slaboch, když řeknu, že jsem se z odchodu svého nevěrného manžela vzpamatovávala několik týdnů? Ne, nestydím se za to.
Opravdu mi ublížil. I když mě nemiloval, já jeho ano. Pořád jsem měla před očima společné chvíle a stále nemohla pochopit, že se to fakt stalo.
Bylo hodně okamžiků, kdy jsem přísahala sama sobě, že kdyby přišel a chtěl se vrátit, beze slova bych ho vzala zpátky. Opravdu jsem ho milovala, i přesto, co mi udělal.
Přišel s prosíkem a já udělala něco, čím jsem překvapila sama sebe
Tak moc a tak dlouho jsem si přála, aby se manžel ke mně vrátil. A on pořád nešel a nešel. Až pak, jednoho dne, stál za dveřmi s prosíkem. Chtěl zpátky, doslova by přilezl po kolenou.
Ten okamžik jsem si představovala tolikrát, že jsem málem nedokázala uvěřit, že to není zase další představa, ale realita. A pak jsem udělala něco, čím jsem zaskočila sama sebe i jeho.
Vysmála jsem se mu. Vysmála jsem se muži, nad jehož odchodem jsem týdny plakala po nocích. Vysmála jsem se muži, který mě opustil kvůli mladší a naivně si myslel, jak si bude užívat. A když ho poslala k vodě, byla jsem mu dobrá.
Kdepak. Chtěla jsem ho zpátky, tak moc a tak dlouho! Ale když jsem ho viděla, jak se skoro plazí, abych ho vzala zpátky, ztratila jsem zájem. Už jsem nechtěla použité zboží a za touto životní kapitolou jsem udělala tlustou čáru.
Autor: Karolína Nezbedová
