Přítelkyně Nikola stále častěji mluvila o dětech. Zatímco já bych klidně ještě pár let počkal, ona naléhala, abychom se o miminko začali pokoušet. Já se ještě ale ani zdaleka necítil na to, že bych se měl stát otcem. Nechtěl jsem přijmout na svá bedra takovou zodpovědnost, která společně s dítětem neodmyslitelně přichází.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nikola ale vypadala, že je rozhodnutá. O dítěti mluvila stále častěji, měl jsem dokonce pocit, že mě tlačí do kouta. Najednou to vypadalo, že by naše rozdílné názory na založení rodiny mohly být důvodem k rozchodu. Ze strachu, že by mi Nikola opravdu mohla dát kopačky, jsem s jejím nápadem přece jen souhlasil.
Snažil jsem se ji přesvědčit, že nám nic neuteče
Nikdy jsem neměl nic proti dětem ani jsem se netajil tím, že jednou určitě nějaké potomky chci. Když ale moje přítelkyně poprvé začala mluvit o tom, že bychom už mohli o miminku uvažovat, měl jsem pocit, že ještě není kam spěchat.
Snažil jsem se ji přesvědčit, že nám nic neuteče, když ještě pár let počkáme. Oba dva jsme měli své koníčky a zájmy, kterým jsme se chtěli věnovat, a mně bylo jasné, že jakmile do našeho života vstoupí dítě, nebo třeba více dětí, naše životy to obrátí vzhůru nohama. A na to jsem nebyl připraven.
Zahnala mě do kouta
Nikola ale byla rozhodnutá. Umanula si, že dítě chce, a začala na mě naléhat. Nějakou dobu jsem statečně odolával, což mezi námi nejednou vyvolalo nepěknou hádku. Bylo patrné, že máme úplně jiné názory na to, kdy založit rodinu.
Najednou jsem měl pocit, že mě Nikola zahnala do kouta. Svým způsobem mi naznačila, že pokud jí nedám dítě, můžeme se rozejít. Neřekla to samozřejmě takhle naplno, ale z jejího chování jsem to přesně takhle pochopil. Ze strachu, že by mě skutečně mohla opustit, jsem nakonec souhlasil.
Utvrdilo mě to v tom, že jsem na dítě nebyl připravený
Nikole se podařilo otěhotnět asi na druhý pokus, sama byla překvapená, jak rychle se to povedlo. Už v té době jsem měl pocit, že to jde všechno nějak moc rychle, cítil jsem, že na to nejsem připravený. Jenže karty byly rozdány a mně nezbylo než se s tou situací nějak vyrovnat.
V našem životě se všechno začalo točit okolo dítěte, které se ještě ani nenarodilo. Už během těhotenství se toho hodně změnilo. Tehdy jsem ještě netušil, jak velké změny přijdou poté, co bude naše dítě na světě. Na to, co následovalo, jsem nebyl připravený ani v nejmenším.
Teď už vím, že to byla velká chyba
Jsou to tři měsíce, co se z nás stali rodiče. Příchod našeho synka na svět všechno obrátil vzhůru nohama, a to rozhodně nepřeháním. Už ani nevím, kdy jsem se pořádně vyspal. U nás doma se všechno točí jen okolo malého Honzíka. Prochází si všemi možnými útrapami. Cítím se psychicky i fyzicky na dně.
Svého syna samozřejmě miluji. Bohužel se ale v této chvíli necítím šťastný. Mám sice rodinu, pro kterou by kdokoliv jiný udělal cokoli, jsem ale přesvědčený, že přistoupit na nápad mé přítelkyně byla velká chyba. Kdybych si stál za svým, asi by to dopadlo úplně jinak. Kdoví, možná bych se ale teď necítil tak hrozně bezmocný, zoufalý a nešťastný.
Autor: Karolína Nezbedová
