Dceřin přítel mě dostal do nepříjemně trapné chvíle, kdy mě zaskočil v nevhodné situaci. Nejenže mě samotná jeho přítomnost v ten moment vykolejila, ale ještě více mě zarazila jeho reakce. Nyní váhám, zda dceři povědět, co se stalo, nebo raději mlčet.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Od té doby jsem v přítomnosti dceřina přítele Robina nesvá. Necítím se ve své kůži, dokonce mám pocit, že mi něco naznačuje. Opravdu se to děje, nebo si jen něco nalhávám?
Pořád s uchem na mobilu
Toho dne jsem se chystala na důležitou pracovní schůzku, na které mi hodně záleželo. Jenže co čert nechtěl, nic nešlo podle plánu.
Ráno jsem zaspala a vstala až po deváté. Schůzku jsem měla domluvenou na čtvrt na jedenáct a předtím jsem se chtěla připravit.
Jenže mi pořád někdo volal. Během oblékání a líčení jsem tak pořád odbíhala ke zvonícímu telefonu. Byla jsem ve stresu!
Zaskočil mě v nevhodné chvíli
Pobíhala jsem po bytě jen ve spodním prádle. V hlavě mi běželo, co si asi vezmu na sebe. Nakonec jsem vybrala sukni, ke které jsem si ale musela vzít jiné kalhotky – byla pouzdrová, vyžadovala bezešvé spodní prádlo. Chtěla jsem udělat dojem.
S telefonem na uchu, kde jsem poslouchala svoji maminku stěžující si na opakované zdražování léků v lékárně, jsem si svlékla kalhotky, které jsem měla na sobě, a šla s nimi do koupelny. Když jsem se vracela zpátky, podotýkám, že jen v podprsence, narazila jsem na dceřina přítele.
Telefon mi málem vypadl z ruky. Stála jsem před ním „dole „bez“ a trvalo asi pět vteřin, než mi došlo, že bych měla zmizet. Ani on však neodvrátil zrak, jak by bylo slušností.
Prosmýkla jsem se kolem něho a rychle zapadla do svého pokoje. Když jsem ho míjela, zaslechla jsem jeho poznámku. Týkala se mého pozadí, které komentoval velmi kladně. A to mě zarazilo.
Necítím se ve své kůži, když je poblíž
Neměla jsem čas zjišťovat, co tam dceřin přítel zrovna dělal. Dcera stále bydlela se mnou a přítele si domů vodila, netušila jsem však, že má klíče. Zaskočil mě ve chvíli, kdy se to opravdu nehodilo, a viděl tak něco, co vážně vidět neměl.
Od té doby, je to pár dnů, se v jeho blízkosti necítím dobře. V hlavě mi pořád běží jeho lichotivá poznámka týkající se mého pozadí. Mám dokonce pocit, jako by mi snad něco naznačoval.
Dcera asi o ničem neví, nezmínila se jediným slovem. Já jí nic neřekla a její přítel asi taky ne. Váhám však, jestli se mám zmínit, co se stalo, nebo raději mlčet. A co si mám o jeho poznámce myslet?
Autor: Karolína Nezbedová
