Přišlo mi v pořádku, když jsem jednou za čas zůstala v práci déle v rámci zaplaceného přesčasu. Občas se sešlo tolik zakázek, že zkrátka bylo potřeba, abychom se zapojili. Co mi ale začalo vadit, byly stále častější směny navíc, které mi nařizoval ředitel. Bála jsem se ale protestovat. Co kdyby mě vyhodil?
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Linda byla nucena zůstávat v práci stále častěji nad rámec své pevné pracovní doby. Vadilo jí to, ale neodvážila se proti rozhodnutí ředitele cokoli namítnout. Ztrátu zaměstnání si nemohla dovolit.
Zůstávala jsem v práci poslední
Nějaký ten přesčas Linda tu a tam vzala ráda. Byly to peníze navíc, které se do rodinného rozpočtu určitě hodily. Navíc přesčasy nebyly časté, třeba jednou za měsíc.
Situace se ale změnila. Na rozpisu směn začala mít Linda stále více hodin navíc. Výkaz připravoval sám ředitel, proti kterému se Linda neodvážila cokoli říci.
„Často jsem zůstávala v práci poslední, mnohdy až do večerních hodin,“ vysvětluje Linda, která s přesčasy sice nesouhlasila, ale tiše je přijímala.
Výplata pěkná, ale za jakou cenu?
„Jediná pozitivní věc na tolika přesčasech byla finanční odměna,“ pokračuje pisatelka. „Na výplatě se to totiž citelně projevilo a já neříkám, že se mi to nelíbilo,“ dodává.
Bohužel tu ale byla jiná věc, která Lindě vadila. S manželem pracovali na směny, mnohdy se mezi dveřmi jen potkali. Když měla nařízený přesčas, třeba se vůbec neviděli.
Byl tu také syn Filip. O toho bylo naštěstí postaráno. Lindina maminka, která je v invalidním důchodu, neměla problém se vnuka ujmout.
Stěžovala jsem si manželovi
Nejednou si Linda postěžovala manželovi, že už má těch směn navíc plné zuby. Měla ale pocit, jako by manžel pro její postesk neměl pochopení.
„Říkala jsem mu, že mě mrzí, jak málo se vidíme a že toho společného času máme fakt bídně,“ píše Linda, „jeho to ale jako by ani trochu netrápilo,“ dodává.
Udělalo se mi špatně
„Nevím, jestli zapracovaly nervy, jestli jsem něco špatného snědla, nebo jestli toho tělo prostě už mělo dost, ale na jednom z přesčasů se mi udělalo špatně,“ dozvídáme se od Lindy.
Nadřízený ji tak musel pustit domů. Tam ji navíc musela doprovodit kolegyně, protože Linda se cítila slabá. To ještě netušila, co ji čeká doma.
Tohle byl důvod mých přesčasů?
Když se Linda nečekaně vrátila domů o několik hodin dříve, našla svého manžela v posteli s milenkou. To byl obrovský šok.
„Stála jsem mezi dveřmi, koukala na ně a nevěděla, z čeho je mi více zle,“ svěřuje se. „Odešla jsem do kuchyně, kde ležel na stole manželům mobil. Najednou se na něm objevilo jméno muže, který mi v práci dělal ředitele,“ popisuje.
Linda hovor přijala. Na druhé straně se hned ozvalo varování, že se manželka vrací domů. Nadřízený ještě dodal omluvu, že tomu nedokázal zabránit. V tom okamžiku to Lindě došlo.
„Podle tónu a tykání jsem usoudila, že se můj manžel a ředitel znají,“ vysvětluje. „Moje přesčasy byly domluvené jako šance pro manžela a jeho milenku. Ředitel to věděl a jako kamarád mu očividně pomáhal. Bylo mi zle,“ netají se.
Autor: Karolína Nezbedová
