V rodině Ludmily vždy bylo jedno velké tabu. Po tom, co se stalo její matce i otci, se vlastně ani ničemu nediví. I tak má ale pocit, že její rodiče občas dělají kolem celé věci zbytečný humbuk. V dnešní době má totiž tenhle zlozvyk skoro každý druhý.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Bratr mojí matky zemřel před pár lety na rakovinu plic. Podle všeho to bylo tím, že hodně kouřil,“ vypráví Ludmila. „Těžkou ztrátu jsme sotva překonali a o rok později zemřela také sestra mého otce. Ta měla zápal plic.
Jelikož hodně kouřila, oba moji rodiče přisoudili její smrt opět cigaretám. A asi na tom velký podíl měly,“ uznává Ludmila. „Od té doby se před nimi nesmí o kouření ani promluvit.“
Všichni přátelé si na to dávají pozor
Podle Ludmily je až šílené, jak moc jsou její rodiče proti kouření. „Samozřejmě chápu, že jsou proti tomu. Jenže kdykoli jdeme kolem nějakého kuřáka, oni si neodpustí nějakou tichou poznámku.
Do restaurací nechodí, protože i když se v nich nekouří, podle nich se tam drží nikotin ve stěnách z dávných let, kdy se tam kouřit smělo. A kterýkoli z našich přátel k nám přijde, musí počítat s tím, že v domě, ale ani na zahradě a v jeho okolí se kouřit nesmí,“ vysvětluje Ludmila.
„Zašlo to dokonce tak daleko, že po smrti mého strýce a tety moji rodiče přestali chodit k některým známým domů. Kvůli tomu přišli o celou řadu přátel, ostatní se s mířili s jejich praštěnými pravidly.
Já sama jsem donedávna podporovala cokoli, co řekli. Přišlo mi sice hloupé někoho odsoudit jen proto, že kouří, ale mezi mými přáteli bylo plno těch, kteří nikotin užívají a já to zkrátka rodině neřekla.
Pak jsem si ale našla přítele. Petr kouří sice jen pár cigaret denně, ale je mi jasné, že kdyby se to moji rodiče dozvěděli, nastalo by peklo. Proto jsem jim zatím řekla jen to, že někoho vídám. I když jsem s Petrem už dva roky, moje rodina se s ním nikdy neviděla.“
Požádal mě o ruku. Tohle naši možná nezvládnou
Petr nedávno požádal Ludmilu o ruku. A ačkoli spolu nejsou příliš dlouho, ona si řekla, že ve svém věku nemá na co čekat. „Řekla jsem ano. Radovala jsem se a hned jsem to chtěla oznámit rodičům,“ vypráví.
„Petr mi ale chytře řekl, že pak by ho chtěla rodina určitě poznat osobně a jeho zlozvyk by se neutajil. A tak jsme se spolu rozhodli, že je pozveme na svatbu až těsně před jejím konáním. A až teprve pak jim řeknu celou pravdu.“
Čtěte také:
Helena (48): Naše manželství nezničila nevěra. Až vám povím, proč jsme se rozvedli, budete se smát
Ludmila dodává, že pokud budou její rodiče na svatební den dělat nějakou ostudu, ona je nebude řešit. V ten den už ji nic neodradí od toho, aby si Petra vzala. Její rodina s tím nic nenadělá.
„Nenadělali by ani dnes,“ dodává. „Ale nechci před svatbou vyvolávat zbytečné hádky. I když jsou rodiče v některých názorech zkrátka nekompromisní, mám je ráda. Stejně tak ale miluji Petra.“
Nejhorší je podle Ludmily to, že se nechce stavět ani na jednu stranu. Rozumí všem, ale každý má své mouchy. Její rodina přehání, ale na druhou stranu by si i ona přála, aby Petr s kouřením přestal. To, že nepřestane, ale nezmění její názor na to, že jde o muže jejího života.
Autor: Shani Maiová
