To odpoledne jsem hlídala své dva mladší sourozence. Abych je zabavila, přišla jsem s nápadem zahrát si na schovávanou. Byla to legrace, oba bráškové se dobře bavili, a dokonce i mě ta hra nadchla. Všechna sranda skončila v okamžiku, kdy jsem se schovala do skříně v ložnici rodičů. Byla jsem svědkem něčeho, co už nikdy nedostanu z hlavy.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Čekala jsem schovaná ve skříni na okamžik, kdy mě bráškové najdou. Mezitím se ale do ložnice přiřítili rodiče, jejichž příchod domů jsem ani nepostřehla. Než jsem stihla ze skříně vylézt, viděla jsem něco šíleného.
Na sourozence jsem si musela počkat
Dlouhé roky jsem vyrůstala jako jedináček. Neříkám, že to pro mě nepřinášelo jisté výhody, rodiče jsem měla jen pro sebe stejně jako všechny hračky.
Čím jsem byla starší, tím více mě mrzelo, že k sobě nemám žádného parťáka. Spolužačky a kamarádky sourozence měly, já byla sama.
Musela jsem si počkat. Rodiče se rozhodli pro dalšího potomka až v době, kdy mi bylo patnáct. Tehdy se narodila dvojčata – moji mladší bráškové Filip a Jonáš.
Zkouška na vlastní děti
Sourozence chodívám často hlídat a nevadí mi to. Mamka vždycky vtipkuje, že je to pro mě příprava na vlastní děti. Na ty mám ale ještě čas.
I toho dne jsem sourozence hlídala. Hráli jsme na schovku a já si jako úkryt vybrala velkou šatní skříň, která stála u rodičů v ložnici. Tam jsem bezpečně vyčkávala, až mě bráškové najdou.
To, co jsem viděla, mi změnilo život
Mezitím se do ložnice vrátili rodiče. Chtěla jsem ze skříně vylézt, ale už jsem to nestihla. Škvírou jsem pak viděla úplně všechno, co se za dveřmi ložnice dělo. A změnilo mi to život.
Jelikož jsem byla dlouhé roky jedináček, byla jsem tatínkova holčička. Vkládal do mě své úsilí, na rukou mě nosil. Milovala jsem ho, měli jsme krásný vztah. Po tom, co jsem viděla schovaná ve skříni, jsem pohled na něj okamžitě změnila.
Nikdy to nedostanu z hlavy
Byla jsem v šoku, když táta mamku uhodil. Dal jí takovou facku, až upadla na postel. Musela jsem si rukou zakrýt ústa, abych nezaúpěla nahlas a neprozradila se.
Potom na ni ošklivě zavrčel, že to bylo naposledy, co si na něj otevřela pusu před sousedy. A že jestli se neuklidní, příště to bude horší. Potom ji tam nechal plakat a s úsměvem na rtech odešel.
Mám se přiznat, že jsem to viděla?
Nikomu jsem neřekla, co jsem viděla. Oba rodiče se před námi tvářili, že se nic neděje a jsou naprosto v pohodě. Jak dlouho už se ale takhle přetvařovali? Jak dlouho táta mamku bije? Určitě to nebylo poprvé.
Nevím, jestli se mám přiznat, že jsem toho byla svědkem. Táta na mně lpí, kdyby zjistil, že jsem na něj změnila názor a už k němu nevzhlížím, těžce by to nesl. Zaslouží si ale moji přetvářku?
Autor: Karolína Nezbedová
