Když jsem Tomáše poznala, aktivně se věnoval sportu. Právě díky němu jsme se dali dohromady, i já byla už od malička sportovně založená a díky tomuto koníčku jsme si od první chvíle měli co říct. Líbilo se mi na něm, že na sobě pracuje a tvrdě maká.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Častokrát jsme chodili cvičit spolu. Bylo to zase něco úplně jiného, než když si člověk v posilovně nasadí sluchátka a je tam jen sám za sebe. Nadšení pro sport utužovalo náš vztah. Jenže pak se to zvrtlo.
Oba dva sportování milujeme
Když jsme se s Tomášem poznali, stačilo jen pár minut k tomu, abychom pochopili, že oba dva sdílíme jednu a tu samou vášeň – vášeň pro sport. Byli jsme k němu vedení už jako děti a nevzdali jsme se ho ani v dospělosti.
Sport byl naším největším společným tématem. Oba dva sportování milujeme a často jsme chodili sportovat spolu, bylo to velmi příjemné oživení. Bavilo mě to, navíc jsem se vždycky kvůli Tomášovi hecla k podání těch nejlepších výkonů.
Nedokázal ubrat
Zpočátku se mi na Tomášovi líbilo, jak silná je jeho vůle. Nikdy nevynechal jediný trénink a byl to on, kdo častokrát přemlouval mě, abych si šla zacvičit. Jeho odhodlání bylo obdivuhodné.
Jenže pak přišla doba, kdy to z mého pohledu začal přehánět. V posilovně trávil dvojnásobné množství času, cvičil i doma, klidně několik hodin denně. Přestávalo se mi líbit, že se sportem, který byl vždycky našim koníčkem, stal posedlým.
Jeho koníček mu stoupl do hlavy
Pro mě byl sport vždycky způsobem, jak se odreagovat a udržet se ve formě. I Tomáš to měl podobně, alespoň to zpočátku tvrdil. Postupem času mu ale jeho koníček stoupl do hlavy.
Už netrénoval jen proto, aby byl fit. Rozhodl se účastnit soutěže a byl odhodlaný obětovat tomu maximum. Já zase byla připravena ho podporovat, je to přece můj partner a tak nějak se to ode mě očekávalo.
Od začátku jsem se ale bála toho, že jeho odhodlání dosáhnout těch nejlepších výkonů bude mít negativní dopad na náš vztah. A bohužel jsem se nespletla.
Nevím, jak dlouho to ještě vydržím
Nejdříve se Tomáš připravoval na jednu soutěž, bylo to několik náročných měsíců, ale ustáli jsme to. Jenže jemu to nestačilo, chtěl pořád víc a víc. Přišla další soutěž, další náročné měsíce, další hádky mezi námi.
Vadilo mi, že trénování věnuje mnohem více času než mně. Nabírání svalové hmoty a fyzická kondice pro něho byly na prvním místě, já až někde daleko pod nimi. Takhle jsem si vztah nepředstavovala a dala jsem to Tomášovi jasně najevo.
Nějakou chvíli to sice vypadalo, že si vzal má slova k srdci. Jenže pak se objevila vidina další soutěže a všechno bylo ve starých kolejích. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Svého přítele miluji, ale mám pocit, že on mnohem více než mě miluje svůj koníček. A já nechci být na druhé koleji.
Autor: Karolína Nezbedová
