Náš syn se dostal do problémů a my mu s manželem nabídli pomoc. Neměl kam jít. Nasekal dluhy, z podnájmu ho vyhodili, přišel o práci, protože tam nechodil. I když už měl mít dávno svůj život pod kontrolou, nestalo se tak. Ale pořád to byl náš syn – naše dítě, o které jsme se museli postarat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Když jsme synovi nabídli, aby se k nám nastěhoval, mysleli jsme si, že děláme dobře. Že se vzpamatuje, postaví se na vlastní nohy a brzy se zase odstěhuje. Netrvalo dlouho a začali jsme své velkorysé nabídky hořce litovat.
Vždycky šel z extrému do extrému
Náš syn Michal je naše jediné dítě. Nemělo to tak být, těhotná jsem byla ještě dvakrát. Jenže příroda to zařídila jinak a já o obě děti přišla.
Proto jsem se na Michala tolik upnula a věřím, že manžel to měl zrovna tak – jen to na sobě jakožto chlap nedal tolik znát.
Syn byl vždycky kousek. Šel z extrému do extrému. Jednou nahoře a pak zase dole. A takhle pořád dokola. A my mu to tolerovali, vždyť to bylo naše jediné, tolik milované dítě.
Nedokázal se o sebe postarat
Bylo mi úzko, když jsem sledovala, jak se syn opět plácá ve svém životě. Nechodil do práce, dali mu výpověď. Neplatil nájem, tak ho vyhodili.
Najednou mu hrozilo, že skončí na ulici. Dávno dospělý chlap a on se choval jako nezodpovědné děcko! Přesto pro mě byla samozřejmost podat mu pomocnou ruku.
Manžel souhlasil, vzali jsme syna k sobě. Naivně jsme si mysleli, že se rychle otřepe a dá se dohromady. Jenže se ukázalo, jak moc jsme se v našem jediném synovi spletli.
Stala jsem se otrokem svého (dospělého) dítěte
Syn se rozhodně neměl v plánu vzpamatovat, vzít svůj život pořádně do rukou a začít něco dělat. Naopak. On si užíval mamahotel, který jsem mu nabídla.
Dělala jsem mu služku, a to rozhodně nepřeháním. Podstrojovala jsem mu. Vařila podle toho, na co měl chuť. Prala jsem mu a žehlila. Do skříně skládala čisté oblečení.
Uklízela jsem mu v pokoji, který kdysi býval jeho dětským. On na nic nesáhl. Celé dny trávil u televize nebo s mobilem v ruce.
S manželem našeho rozhodnutí litujeme
Zklamala jsem se ve svém jediném dítěti. Byly chvíle, kdy jsem měla hrozný vztek. Přestalo mě bavit po synovi uklízet. Vždyť on si po sobě neodnesl ani talíř! Ponožky nechával na zemi, neuklidil po sobě na záchodě.
Začala jsem litovat, že jsem syna vzala zpátky k nám domů. Stala jsem se otrokem svého dítěte a nyní je mi líto, že jsem mu nabídla pomoc. Syn se totiž nemá k tomu, aby od nás odešel.
Dochází mi síly. Co mám dělat? Nemám to srdce ho vyhodit, pořád je to moje jediné dítě. Ale už nemám na to dělat mu služku. Kdy se konečně vzchopí a začne se chovat jako dospělý chlap?!
Autor: Nikol Kolomazníková
