Když s tím za mnou přišla poprvé, bral jsem to jako vtípek. Do něčeho takového jsem se totiž určitě nehrnul, a kdyby bylo po mém, možná bych si to nechal ujít úplně. Jenže přítelkyně nejdříve naléhala a pak mě postavila před zásadní rozhodnutí. A mně došlo, že jsem vlastně v pasti.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Přišlo mi to brzy. Byli jsme spolu sice tři roky, ale podle mě jsme měli dost času. Ona si ale stála za svým a já věděl, že když se pro něco rozhodne, nejede přes to vlak. Nejhorší na tom bylo, že do toho zatáhla i naše rodiče.
Dítě? Ne, díky
Nevím, jaký je ideální věk pro početí dítěte, ale já se na roli otce ještě ani zdaleka necítil. Upřímně jsem o dětech do chvíle, kdy o tom přítelkyně Jitka začala mluvit, ani nikdy nepřemýšlel. Po dětech jsem netoužil.
Jitka je o rok mladší než já, a přesto si umanula, že chce miminko. Dávám to za vinu skutečnosti, že její nejlepší kamarádka před nedávnem otěhotněla a ona se cítí o něco ochuzena.
Když s tím za mnou přišla a snažila se mě nalákat, že miminko bude krásným utužením našeho vztahu, málem jsem se jí vysmál. Podle mě bylo ještě příliš brzy.
Zapojila do toho rodinu
Znám svoji přítelkyni dost dobře na to, abych věděl, že jakmile si něco vezme do hlavy, dosáhne toho, i kdyby pro to musela obětovat cokoli.
Když usoudila, že u mě neuspěje, dala mi pořádnou podpásovku. Do svého plánu o dítěti totiž zapojila naše rodiny. Před svými ani mými rodiči se netajila tím, že uvažujeme o miminku.
Zatímco její rodiče byli z té zprávy nadšení a už se začali těšit na vnoučátko, moji rodiče byli v šoku. Stejně jako já totiž zastávali názor, že je ještě brzy. A nepřímo mi vlastně zakázali, abych si udělal dítě tak mladý. Neřekli to sice na plnou pusu, ale pochopil jsem to tak. Zkrátka se ještě nechtěli stát prarodiči a já jim svým způsobem rozuměl.
Přišla další rána pod pás
Jitka nejdříve kolem tohoto tématu kroužila, přemlouvala mě a snažila se mě dostat na svoji stranu. Když zjistila, že jsem v tomto ohledu neoblomný, přišla s jiným řešením.
Jednoho dne, aniž bych to od ní čekal, mi udělila podpásovku. Postavila mě před zásadní rozhodnutí, které vidím jako bezvýchodné. Ať se totiž rozhodnu jakkoli, vždycky někomu ublížím. A to nechci.
Zlobím se, že to na mě takhle ušila
Přítelkyně mi řekla, že buď si uděláme dítě, nebo se rozejdeme. Je to od ní nefér, takhle mě postavit do kouta a čekat, jak se rozhodnu.
Když budu souhlasit, naštvu rodiče, kteří si myslí, že jsem na dítě ještě mladý. A když odmítnu, ublížím přítelkyni, která se na miminko upnula a poslední dobou nežije pro nic jiného.
Cítím se v pasti a pod šíleným tlakem. Jitku miluji a chci s ní být, ale necítím se na to, abych do našich životů přivedl malé dítě, které s sebou přináší obrovskou zodpovědnost. Vůbec nevím, co mám dělat.
Autor: Karolína Nezbedová
