Potřeboval jsem se rychle na něco podívat a použil jsem manželčin notebook, který po svém odchodu nechala zapnutý na kuchyňském stole. Všiml jsem si neodhlášeného e-mailu a hned první zpráva mě zaskočila. Ještě nikdy předtím jsem to neudělal, ale tehdy jsem se podíval do manželčiny e-mailové schránky.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Stačilo pár minut a mně došlo, že svoji ženu asi neznám tak dobře, jak jsem si myslel. E-maily v její schránce mluvily jasně.
Spěchal jsem a neměl čas zapínat počítač
Byl jsem zrovna na odchodu do práce. Manželka odchází chvíli přede mnou, navíc toho rána zaspala, proto odcházela ve spěchu a nechala zapnutý notebook.
Volal mi kamarád, abych se podíval na nějaký inzerát. Zrovna sháněl auto a chtěl ode mě poradit, jestli má zavolat na konkrétní nabídku. Naléhal na mě, že to potřebuje vědět hned. Neměl jsem čas zapínat svůj starší stolní počítač, u kterého vždycky čekám, až se rozhodne spustit. Tak jsem použil manželčin notebook.
Ještě nikdy předtím jsem to neudělal
Manželka měla otevřenou e-mailovou schránku. Rychle jsem s kamarádem na uchu vyhledal inzerát, sjel ho pohledem a poté příteli poradil, aby na něho dotyčnému zavolal. To auto nevypadalo špatně, byla by škoda, kdyby ho nevzal.
Pak jsem kartu zase zavřel a notebook mě opět vrátil do manželčina přihlášeného e-mailu. Očima jsem přelétl přijaté zprávy.
Ještě nikdy předtím jsem to neudělal, neměl jsem tu potřebu. Ale toho rána jsem si přečetl několik zpráv, které měla manželka ve své e-mailové schránce. A to, co jsem se tam dočetl, mi změnilo život.
Co je moje žena zač? Vůbec ji neznám
Došlo mi, že svoji ženu asi neznám tak dobře, jak jsem si myslel. Do práce jsem toho dne už nedošel, nebyl jsem schopen. Vymluvil jsem se na nevolnost a doma zpracovával skutečnost, kterou jsem vyvodil z manželčiných e-mailů.
Už dlouhou dobu byla v kontaktu s nějakým Pavlem. Psali si poměrně často, vzájemně si vyměňovali e-maily. Předmětem jejich dopisování bylo jediné: naše dcera Magda. I když počkat… Moje dcera to vlastně nebyla.
Manželka byla v kontaktu s pravým otcem dcery, kterou jsem roky považoval za vlastní. Ve zprávách jsem nedošel dál než několik měsíců zpátky, ale všechno mluvilo jasně.
Šla s pravdou ven a mně se zbortil svět
Manželka se odpoledne vrátila z práce domů s úsměvem na rtech. Když mě viděla sedět za stolem, od kterého jsem se nebyl po tom šoku celý den schopen zvednout, úsměv jí z tváře okamžitě zmizel. To ještě netušila, co jsem si přečetl.
Po několika trapných oklikách šla s pravdou ven. Prozradila mi, že dcera Magda není moje. Před dvaadvaceti lety, zrovna v době, kdy jsem byl pracovně v Německu, spala se svým kolegou. Bylo to jen jednou, údajně se tady cítila sama.
Vzešlo z toho dítě. Mně hlupákovi nedošlo, že se dcera narodila dříve, než měla. Tehdy jsem byl štěstím bez sebe a nějaké tři týdny vůbec neřešil. A manželka mi pravdu nikdy nepřiznala. Nyní jsem ale všechno zjistil a můj svět se zbortil.
Jak se mám s touhle pravdou vyrovnat? Při pohledu na Magdu se teď nedokážu ubránit pocitu, že mi byla žena nevěrná a dlouhé roky mě tahala za nos.
Autor: Karolína Nezbedová
