Nejspíš každý z nás někdy zažil pocit nejistoty, když šel noční ulicí. Když pak zpomalíme, cítíme velkou úlevu ve chvíli, kdy nás osoba za námi jen obejde a pokračuje si svou vlastní cestou. Martina ale takové štěstí neměla. Když se otočila, spatřila, jak ji někdo fotografuje.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Šla jsem noční ulicí domů z práce. Za mnou se držel nějaký muž, tak jsem se otočila. Měl na mě namířený mobilní telefon. Začal ho ale schovávat do kapsy a pak pokračoval kolem mě, jako kdyby se nic nestalo,“ píše Martina.
„Myslela jsem si, že jsem se možná jenom spletla. Později jsem na celou událost zapomněla. Až po pár dnech jsem na podivína narazila znovu, tentokrát ve dne,“ vypráví.
Tvrdil, že jsem se zmýlila
Martina poznala nočního fotografa hned. Měl na sobě stejnou mikinu jako tehdy v noci. Seděl na lavičce. Dávala si dobrý pozor na každý jeho pohyb.
„Když jsem se prudce otočila a uviděla, že na mě opět míří mobilním telefonem, ihned jsem zakročila. Došla jsem k němu a ptala se, co to má znamenat. On ale dělal hloupého, popisuje čtenářka.
„Tvrdil mi, že žádné moje fotky nepořizoval. Prý jsem nějaká hysterka, která si vymýšlí. Až teprve pak jsem si všimla, že je mu asi dvacet a že se při každém slově klepe. Bylo mi ho skoro líto.“
Když Martina pohrozila mladíkovi policií, v jeho očích se objevil další náznak strachu, i tak se ale bránil. Tvrdil, že policie nic nenajde. „Řekla jsem mu, že i smazané fotky dokážou policisté vypátrat,“ vzpomíná Martina.
„Teprve potom se mladík konečně přiznal. Nejprve se začal omlouvat a prosil mě, abych to nehrotila. Pak začal všechno svádět na svého kamaráda, který mu prý za fotky zaplatil.“
Nechala jsem to plavat
Nejdřív prý Martinu polila hrůza. Přemýšlela, kdo by tak za její fotky chtěl platit. Pak jí ale mladík vysvětlil, že ji kdysi prý s kamarádem v parku pozorovali a on nikdy nesebral odvahu za ní jít a požádat ji o rande.
„Když mu prý muž nabídl, že mě bude fotit, souhlasil, že mu za moje fotky zaplatí. Netušila jsem, co bych měla dělat. Chvíli jsem dokonce dál přemýšlela nad policií. On se ale přede mnou rozplakal,“ svěřuje se Martina.
„Řekla jsem si, že to nechám plavat. Důsledně jsem ho požádala, aby se mi už raději on i jeho kamarád vyhýbali. Mám ale pocit, že žádný kamarád nikdy nebyl, protože jsem pak mladíka viděla v parku ještě několikrát.
Nikdy ale nebyl s nikým dalším, vždycky si jenom četl a dělal, že mě nevidí. Pravděpodobně bydlí někde poblíž. Asi je mu teď trapně, kdykoli mě potká. A dobře mu tak,“ směje se čtenářka.
Martina neměla potřebu kvůli pár fotkám dělat někomu ze života peklo. Mladý muž si podle ní alespoň uvědomí, že někdy je lepší člověka oslovit přímo. I tak jí ale částečně zalichotilo, že se o ni stále zajímají i o tolik mladší muži.
Autor: Shani Maiová
