Respektovali jsme její zdravotní stav a všichni jsme se mu snažili nějakým způsobem přizpůsobit. Všem nám jí bylo líto, ale do její situace jsme se vžít nedokázali. Jak bychom také mohli? Na rozdíl od ní jsme žádný zdravotní problém neměli. O to více jsme se snažili, aby byla v psychické pohodě a netrápila se tím, že s ní něco je.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Ačkoli jsem o tom nikdy předtím neslyšel, a dokonce ve svém okolí ani neměl nikoho, kdo by něčím takovým trpěl, neměl jsem důvod své ženě nevěřit. Dokonce na to měla i papír od doktora. Jak by mě mohlo napadnout to zpochybnit?!
Zpočátku se to projevovalo nenápadně
Už přesně nevím, kdy to vlastně začalo, ale pamatuji si, že začátky byly spíše nenápadné. Tuhle se moje žena vymluvila na únavu, když neuvařila oběd. Tuhle zase neměla energii, aby vyprala prádlo.
Nejdříve jsem to přisuzoval pracovnímu vypětí. Dokonce mi bylo manželky líto. Neustále tvrdila, že je úplně vyšťavená, a já se jí snažil pomáhat.
Na všechno byla moc unavená
Kolikrát jsem přišel domů a sporák byl studený. Chápejte to tak, že moje žena neuvařila oběd, takže jsem si po náročné šichtě neměl co dát k jídlu. Přesto jsem jí nic nevyčítal a rychle něco spáchal, abychom měli s dětmi něco teplého do žaludku.
Manželka začala být stále více unavená, podrážděná a stěžovala si na bolest hlavy. Kolikrát byla natolik bez energie, že celý den jen ležela u televize.
Nechtěl jsem jí nic vyčítat. Opravdu to vypadalo, že má nějaký problém, proto jsem ji vyzval, aby si zašla k lékaři. Nejdříve se trochu zdráhala, ale pak k němu vyrazila. A donesla papír, že trpí únavovým syndromem.
Neznal jsem to, ale neměl jsem důvod jí nevěřit
Únavový syndrom jsem sice neznal, ale manželka to měla černé na bílém a mě ani na vteřinu nenapadlo to jakkoli zpochybnit.
Naopak jsem se o to více snažil zapojit děti do chodu domácnosti, aby manželka nemusela dělat nic, co by ji stálo zbytečnou energii.
Nakonec to dospělo do takové fáze, kdy žena nedělala nic, jen odpočívala. Já vařil a společně s našimi dospívajícími dětmi jsme se snažili udržet chod domácnosti. Bylo mi manželky líto. Kolikrát se zmohla jen na to, aby z ložnice přešla do obýváku, kde se uvelebila na gauči a tam celý den sledovala televizi.
Podvedla nejen mě, ale i naše děti
Přesvědčoval jsem ženu, aby ten problém řešila. Posílal jsem ji za odborníky a specialisty. Vždyť byla pro život nepoužitelná a já si přál, aby se její stav alespoň trochu zlepšil. Jenže ona mě odmítala, prý se s tím nic dělat nedá.
Nenechal jsem se odbýt a tlačil na ni tak dlouho, až se jednoho dne rozbrečela a přiznala, že žádný únavový syndrom nemá. Na můj dotaz, co měla znamenat ta lékařská zpráva, odpověděla, že ji zfalšovala. Byl jsem v šoku!
Takovou dobu nás udržovala v iluzi, že je nemocná. Nechala se obskakovat, všechno jsme dělali za ni. A ona nám jen sprostě lhala.
Po něčem takovém již nejsem schopný své ženě věřit. Prostě nemůžu, nejde to. Hrozně moc mě zklamala, mě i děti. Jak se mám naučit s takovým vědomím žít?!
Autor: Karolína Nezbedová
