Obvykle se nijak zvlášť nezajímám o lidi, kteří žijí ve stejném paneláku jako já. Nemám potřebu s nimi navazovat kdovíjaké vztahy. Zkrátka je slušně pozdravím a tím to pro mě hasne. Je mi jedno, co dělají ve volném čase, neřeším jejich problémy ve vztazích a podobně. Jsou mi jednoduše fuk.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
O každém sousedovi si ale dokážu udělat obrázek. O jednom z nich jsem si myslela, že je to slušný člověk. Alespoň na mě tak působil. Jednoho večera jsem ale musela svůj názor přehodnotit.
Bydlím v paneláku, i když nechci
Nikdy jsem nepřišla na chuť životu v paneláku, bohužel ale nemám jinou možnost. Finančně na tom ještě nejsem tak dobře, abych si mohla dovolit koupit si rodinný domek.
Proto už sedmým rokem bydlím v bytě, kde se mám sice dobře, ale není to prostě ono. Tak nějak mi vadí ten ruch a fakt, že člověk nikdy nemá klid.
Každý jsme tu sám za sebe
Zrovna tak jsem nikdy nepochopila, proč mají lidé okolo mě potřebu se družit a navazovat mezi sebou nějaké mezilidské vztahy.
Mluvím o tom, jak jsou k sobě sousedé často až vlezle milí. Jak se na sebe usmívají, jak se zajímají jeden o druhého. Podle mě je to jen na oko. Každý jsme tady sám za sebe.
O druhé se nestarám
Já osobně si nikoho nevšímám. Nemám potřebu se s druhými dlouze vybavovat na chodbě. Slušně je pozdravím, popřeji pěkný den, na otázku odpovím. Ale že bych se sama od sebe pouštěla do debaty? To ne.
Jsou tu docela milí sousedé. Někteří trochu podivíni, jiní trochu legrační, další na můj vkus až moc přísní. O každém z nich mám udělaný obrázek.
Myslela jsem si, že je to slušný chlap
O sousedovi, který bydlí nade mnou, jsem si vždycky myslela, že je to slušný chlap. Alespoň na mě tak působil. Kdykoli jsem ho potkala na chodbě nebo ve výtahu, byl slušně oblečený, mile se usmíval, pozdravil nebo mi otevřel dveře.
Jednoho večera se ale stalo něco, co mě donutilo změnit na něho názor. Bylo kolem desáté večer a v domě už byl klid. Pak se ale ozvaly rány a tím to začalo.
Lidé se nestačili divit
Nejdříve jsem rámus vycházející z chodby ignorovala. Pak jsem ale slyšela hlasy. To už mi nedalo, šla jsem se podívat, co se děje. Viděla jsem sousedy, kteří kroutili hlavami. Středobodem jejich zájmu se stal právě onen soused.
Čtěte také:
Alice (27): Čekala jsem od něj luxusní dárek. Místo toho mi dal něco, co by vystrašilo i vás
Stál u schodů, křečovitě se držel zábradlí a hlasitě vykřikoval, že to spadne a všechny nás to zabije. Překvapivé bylo, že měl na sobě jen trenky a tílko. Očividně nebyl v pohodě, oči měl vykulené a pořád křičel. Jeden ze sousedů se na něho snažil mluvit, ale on jako by nevnímal.
Pořád jen křičel. Lidé se shlukovali a nechápali, co se děje. Asi po dvaceti minutách, kdy se zdálo, že si soused nenechá pomoci, někdo zavolal policii a sanitku. Souseda nakonec i přes jeho nevůli odvezli s sebou.
Druhý den se hned začaly šířit řeči, že na něčem jede. Že prý policajti našli v jeho bytě kdovíco. Každý si k tomu řekl svoje, znáte drby. Jeho chování nebylo v pohodě, pohoršilo to všechny sousedy. Ani já už si o něm nemyslím, že je to slušňák. Škoda.
Autor: Karolína Nezbedová
