Oldřich svoji tchyni nikdy moc nemusel a nijak se tím netajil. Před svojí ženou neměl zábrany o ní nehezky mluvit a nebál se přiznat, že do oka si zrovna nepadli. Pak ale viděl manželku své ženy dělat něco nepřípustného a tím v jeho očích klesla až na samotné dno.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Jana a Oldřich jsou manželé patnáct let. Oldřich přiznal, že on a jeho tchyně se nikdy moc nemuseli. Po tomhle zážitku se na ni dívá v ještě horším světle.
Ta ženská je chodící zlo
Od první chvíle bylo Oldřichovi jasné, že on a jeho tchyně nikdy přátelé nebudou. Od začátku mu dávala najevo, že si pro jeho dceru představovala někoho jiného. Mnohem lepšího.
Kvůli manželce se ale snažil alespoň předstírat, že s její maminkou vychází. Měl s ní svatou trpělivost a několik let tiše snášel její poznámky a ponižování.
„Ta ženská je chodící zlo,“ píše Oldřich. „Nejdříve jsem se kvůli ženě snažil, ale přesvědčil jsem se, že si nedá pokoj. Tak jsem jí začal oplácet stejnou mincí,“ vysvětluje.
Přestal jsem tu jedubabu řešit
„Nakonec jsem se naučil tu jedubabu neřešit a předstírat, že ji neslyším. Že pro mě neexistuje,“ svěřuje se Oldřich.
Jeho nezájem však tchyni ještě více popudil. Přešla do útoku a Oldřich se bavil tím, jak se pokaždé vztekala nad jeho nezájmem. Očividně našel způsob, jak ji ještě více vytočit.
Nechápu, že se člověk jako ona k něčemu takovému snižuje
Posledně se Oldřich vracel z práce. Jelikož cesta, kterou jezdíval domů obvykle, byla zavřená kvůli přestavbě, rozhodl se domů vrátit oklikou.
Během jízdy si všiml popelnic a ženy, která se v nich přehrabovala. Kroutil hlavou nad tím, proč tohle někdo musí dělat. Pak ale zpozorněl a poznal osobu, která byla až po pas ponořená v popelnici.
„Byl jsem v šoku, když jsem zjistil, že osoba, která se přehrabovala mezi odpadky, byla moje tchyně,“ píše překvapeně. „Pochopte, ona se vždycky nosila jako dáma, hrála si na něco, co není, a pak ji vidíte, jak je po pas zabořená v odpadcích…“ vysvětluje.
Klesla u mě až na dno
Oldřich přiznává, že o své tchyni nikdy neměl kdovíjaké mínění. Vadilo mu, jak se nad něho roky povyšovala a dávala mu najevo, že ona je v porovnání s ním něco více.
„Poté, co jsem ji viděl přehrabovat se ve věcech, které druzí vyhodili, u mě klesla až na dno,“ píše upřímně. „Normální člověk se k tomuhle nesníží, prostě ne,“ dodává.
Autor: Karolína Nezbedová
