Olga nastoupila na mateřskou velmi nerada. Musela totiž opustit práci, kterou měla moc ráda a která ji bavila. Bála se, aby se vedení nerozhodlo ji po skončení dovolené nahradit. Když se po třech letech, které strávila doma se synem, ujistila, že se může vrátit na své pracovní místo, nemohla se dočkat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Návrat do práce vnímala jako radostnou událost. Těšila se, až bude moci opět pracovat s lidmi. To ji vždycky bavilo a dělala to ráda. Kolegové si pro ni ale připravili překvapení, na které rozhodně jen tak nezapomene.
Tu práci jsem měla ráda
Před mateřskou dovolenou Olga pracovala jako referentka pro jednoho mobilního operátora. Obsluhovala zákazníky na kamenné pobočce a svoji práci milovala.
„Pamatuji si, že jsem se tenkrát modlila ke všemu možnému i nemožnému, aby se mi po pracovním pohovoru ozvali zpátky,“ vzpomíná Olga na své začátky.
Napsala, že skákala skoro tři metry vysoko, když jí ředitel dané pobočky volal a potvrdil jí pracovní úvazek. Takovou práci chtěla dělat odjakživa. Pomáhat a být v kontaktu s lidmi. A to se jí splnilo.
Na mateřskou jsem odcházela nerada
Když se Olga dozvěděla, že čeká miminko, praly se v ní rozporuplné pocity. Na jednu stranu měla radost, na stranu druhou se děsila dne, kdy bude muset práci opustit.
Zpočátku se uklidňovala tím, že na mateřskou nastoupí opravdu až pár týdnů před porodem. Jenže situace se změnila a Olga musela odejít na nemocenskou. Měla rizikové těhotenství.
„Oplakala jsem to, práci a kolegy jsem opouštěla nerada,“ netají se Olga. „Skončila jsem už ve čtvrtém měsíci a čekalo mě doma dalších pět, přitom jsem mohla ještě do sedmého nebo osmého měsíce klidně pracovat,“ namítá. Vzápětí ale dodává, že miminko bylo přednější.
Těšila jsem se zpátky
Tři roky doma s malým Kubíčkem utekly Olze jako voda. Kubíček nastoupil do školky a Olga se nemohla dočkat, že se vrátí zpátky. „Těšila jsem se na práci, na zákazníky i na kolegy,“ vysvětluje.
Návrat do práce ale nebyl takový, jaký si ho Olga představovala. Kolegové si pro ni připravili překvapení, na které jen tak nezapomene.
Cítila jsem se trapně
Na pracovišti, kde před lety pracovala i Olga, se během těch let vystřídalo několik pracovníků. Zůstala jen jedna kolegyně, kterou si Olga pamatovala. A právě ta byla strůjcem toho překvapení.
„Nachystali mi košili, kterou nosíme, je na ní logo operátora a má typickou barvu,“ vysvětluje Olga. „Jenže kolegyně si schovala tu košili, kterou jsem nosila předtím, to jsem měla o deset kilo méně a logicky mi už nebyla,“ stěžuje si Olga. „Cítila jsem se trapně a v košili jsem vypadala jako panáček Michelin,“ dodává.
O pár dní později dostala o dvě čísla větší košili a na trapas ze svého návratu se snažila co nejrychleji zapomenout.
Autor: Karolína Nezbedová
