Olga si myslela, že konečně našla práci svých snů. Měla dělat sekretářku ředitelky ve větší firmě, dostávat vysoké platové ohodnocení, práce byla jen pár minut od jejího domu. Po dvou měsících se ale dozvěděla, že to má jeden háček. A rozhodovat se musela rychle.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Když nad tím teď po letech přemýšlím, asi jsem se rozhodla dobře. Tehdy to pro mě znamenalo přijít o všechno, co jsem měla, ale dnes díky tomu mohu získat opravdu hodně,“ vysvětluje Olga.
„Byla jsem zamilovaná a měla dva roky přítele. Myslela jsem si, že s ním chci být celý život. Ale kdo ví, jak by to nakonec dopadlo. Přišla jsem o něho, ale dnes si vydělávám dvakrát tolik a mám stále možnost stoupat.“
Povinné zahraniční školení
Olga pracovala v kanceláři několik týdnů, když za ní ředitelka firmy přišla a oznámila jí, že pokud chce pokračovat, musí odjet společně s několika kolegy na školení do Finska.
„Tehdy to byla velká pocta, že mám tu možnost. Byla jsem vybrána, protože jsem i v tak krátké době ukázala, že mám na to se zlepšovat. Ale zároveň to byl i stres, protože kdybych odmítla, o práci bych přišla.
Šéfová mi tehdy řekla, že samozřejmě může moje místo nabídnout někomu, kdo bude ochotný se půl roku vzdělávat někde jinde. Měla jsem týden na to se rozhodnout. A přítel mi v tomto ohledu moc nepomohl.“
On bral jako samozřejmost, že Olga nikam nepojede. „Ani se mě neptal na můj názor. Když jsem mu řekla, že jsem dostala takovou nabídku, smál se a řekl, že je snad jasné, že zůstanu s ním.
Když pak viděl moje pochybnosti, urazil se a řekl, že půl roku na mě rozhodně čekat nebude. To bylo to, čeho jsem se bála. I když jsem mu vysvětlovala, že se vrátím a že spolu můžeme komunikovat elektronicky, on mi dal jasné ultimátum,“ píše čtenářka.
Rozhodla jsem se odjet
I když bylo pro Olgu těžké odjet, nakonec se rozhodla, že lepší práci by v životě nesehnala a že taková příležitost se neodmítá. To, že na ni její přítel není ochotný počkat, navíc považovala za znamení, že s ním nemá být.
„Kdyby mě opravdu miloval a myslel to se mnou vážně, půlrok by pro něho nic neznamenal a podpořil by mě,“ vysvětluje. „Sice jsem přišla o vztah a pak jsem bydlela u rodiny, než jsem si sehnala podnájem, dnes ale ničeho nelituji.“
Olga si pobyt ve Finsku užila nejen pracovně, ale i osobně. Podle svých slov by se jen těžko do takové země podívala, kdyby nedostala pracovní příležitost. Ihned po návratu ze školení se jí navíc zvedl plat.
„Moje šéfka mi řekla, že je na mě hrdá. Sice mě postavila před těžkou volbu, ale já jsem si podle jejích slov vybrala dobře. A já si to myslím také. Teď mám skvělou práci, byt a rýsuje se mi i nový vztah,“ popisuje.
„Když jsem se tehdy bála, že už si nikdy nikoho nenajdu, byla jsem naivní. Jsem pořád v nejlepším věku a i na založení rodiny mám dost času. A rozhodně uživím děti lépe jako dobře placená žena, než kdybych si našla nějakou podřadnou práci a zůstala s někým, kdo by mě nejspíš tehdy stejně po pár měsících opustil.“
Autor: Shani Maiová
