„Nestůj a pojď, čeká nás štěstí a sláva, tak jako v čítankách.“ Tak se zpívá ve známé písničce Václava Neckáře a ústřední písni k filmu Páni kluci. Jenže představitel malého Tomáše o žádnou slávu nestál. Rošťácký pohled mu však dodnes z tváře nezmizel.
Známe ho jako rošťáka Tomáše z filmu Páni kluci. Poté si zahrál ještě v pár filmech a hereckou kariéru pověsil na hřebík.
Řeč je o Michaelovi Dymkovi, který se narodil v Sokolově a o herectví vlastně nikdy ani neuvažoval. Pouhé štěstí a náhoda z něj udělaly dětskou hvězdu, do níž se zakoukala nejedna malá holčička.
Ve správný čas na správném místě
Když mu bylo dvanáct, všiml si ho tehdejší asistent režie Zdeněk Zelenka a nabídl mu onu pověstnou hlavní dětskou roli Tomáše.
Jako kluk studoval na sportovní základní škole a závodně se věnoval gymnastice.
Pak přišel film Páni kluci od režisérky Věry Plívové-Šimkové a snímek na motivy románu Dobrodružství Toma Sawyera, který byl přizpůsoben českým poměrům, a z gymnasty se stal herec, kterého si každý zamiloval.
Postava Tomáše vyrůstala se svou tetou v podání Ivy Janžurové. Jeho strýce si ve filmu zahrál Karel Augusta.
Tuto skvělou rodinnou komedii vídáme na televizních obrazovkách dodnes a všichni si u ní rádi nostalgicky zavzpomínáme.
Přišli další nabídky
Film, ze kterého pochází ona slavná scéna, která nám ukáže, jak přimět ostatní, aby nám nevědomky pomohli natřít plot, místo toho, aby se šli koupat, přinesl Michaelovi další herecké nabídky.
A tak si ještě po tomto filmu zahrál v dalších rodinných komediích s dětskými hlavními hrdiny, jako jsou například Indián z Větrova nebo Leť, ptáku, leť. S Magdalenou Reifovou si také zahrál v seriálu Tajemství proutěného košíku.
Jeho honorář za Páni kluci, který ho proslavil, činil šest tisíc korun.
Čelil posměchu
Po natočení několika dalších filmů se rozhodl, že se dále herectví věnovat nechce. Nelíbil se mu posměch, kterému musel čelit. Stejně tak nezvládal ztrátu soukromí, která je se slávou neodmyslitelně spjatá.
Zdroj: Profimeida
Stal se členem souboru lidových písní a tanců na Státní konzervatoři. Rok před revolucí emigroval se svou manželkou do Mnichova a život umělce pověsil definitivně na hřebík. Začal pracovat ve firmě s elektrosoučástkami.
V polovině devadesátých let se do Prahy vrátil, ale od podnikání s elektrem neupustil. Nakonec se vrátil k tanci a je členem tanečního divadla BUFO.
Jeho šibalský klučičí úsměv ale můžete vidět na jeho tváři ještě dnes.
Zdroj: Česká televize
Autor: Klára Kovalčíková
