Už přesně nevím, kdy se moje žena tak změnila. Od určité doby mi ale začala hrozně lézt na nervy. Nejdříve jsem se to snažil přecházet, ale její chování mě vytáčelo stále více. Tím, co každý den dělala, se mi naprosto znechutila. Vydržet s ní pro mě bylo nemožné!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Možná to dělala celou dobu a já si toho jen nevšímal. Postupem času mi ale začalo docházet, že chování mé ženy vůči mně není v pořádku. Přesto jsem ale dlouho mlčel. Bohužel až příliš dlouho.
Byla taková vždycky?
Svoji ženu Magdu jsem si vzal před osmnácti lety po roční známosti. Tehdy mi říkali, že jsme na to šli hopem, ale my se milovali. Tak proč ne?
V mých očích byla dokonalá. Krásná, chytrá, sebevědomá. Byla to ona, díky komu to u nás bylo „doma“. Byl jsem vedle ní šťastný.
Když se ohlédnu zpět a porovnám svoji ženu kdysi a nyní, ptám se sám sebe, jestli taková byla vždycky, nebo kdy se vlastně změnila. Kdo ji totiž nezná, ten by rozhodně nehádal, že dřívější Magda a nynější je jedna a tatáž žena.
Její chování mi začalo lézt na nervy
Nikdy bych o sobě netvrdil, že jsem nějaký mistr světa. Přesto si ale myslím, že určité běžné věci zvládnu stejně tak dobře, jako moje žena. Ona má ale jiný názor.
Ať jsem totiž udělal cokoli, opravila to po mně. Narovnal jsem nádobí do myčky, abych ji potěšil, že není všechno na ní, a co udělala? Všechno nádobí vyskládala a narovnala do myčky po svém.
Její chování mi začalo lézt na nervy. Nejdříve to nedělala až tak často, přesto kdykoli po mně něco opravila, dotklo se mě to. Jsem přece jen ješitný chlap.
V jejích očích jsem nic neudělal správně
Stupňovalo se to. Ať jsem doma nebo kdekoli jinde udělal cokoli, podle Magdy to bylo špatně. Špatně jsem zastrčil židli pod jídelní stůl. Špatně jsem si po sobě ráno ustlal postel.
A takhle to bylo se vším. Vrcholem všeho bylo, když mě začala opravovat i před rodinou nebo našimi přáteli. Třeba na grilování u kamaráda mě přede všemi ponížila, když mi hlasitě vynadala, že nejsem schopný správně krájet flákotu masa a dělám to jako tříleté dítě, co poprvé drží v ruce nůž. Tehdy jsem se cítil opravdu trapně.
Nedalo se to s ní vydržet
Dlouho jsem to v sobě dusil a snažil se manželku pochopit. Možná jsem opravdu ty věci dělal špatně a ona měla pravdu. Teď už ale vím, že tyhle úvahy byly úplně mimo.
Nakonec jsem to vzdal a požádal o rozvod. Sbalil jsem si věci a odešel do malého podnájmu. Ženě jsem nechal dům, nechtěl jsem tam s ní strávit byť jedinou minutu navíc. Měl jsem jí plné zuby.
Autor: Karolína Nezbedová
