Manželka je ten typ člověka, který by se pro druhé rozdal. Už mě ani nepřekvapuje, když se zapojí do nějaké sbírky potřebných věcí pro ostatní a podobně. I když mě s tím někdy otravuje, nakonec jsem na ni hrdý. Neznám mnoho lidí, kteří by upozadili svoje pohodlí na úkor třeba i naprosto cizích lidí, kterým chtějí pomoci.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Když mě tedy požádala, zda bych jí pomohl vytřídit věci pro charitu, neměl jsem s tím problém. Nebylo to poprvé, a jak znám svoji manželku, rozhodně to nebylo ani naposledy. Jenže tentokrát se přebírání věcí proměnilo v jedno hodně nepříjemné překvapení.
Nevadilo mi se zapojit
Nebylo to poprvé, co mě moje žena vyzvala, abych jí pomohl. Ačkoli nejsem do těchto dobrosrdečných akcí tak nadšený jako ona, nikdy jsem neměl problém jí pomoci.
Tentokrát se rozhodla, že vytřídí staré oblečení a věnuje ho na charitu. Požádala mě proto, abych probral svůj šatník, zda tam nenajdu něco, co je v dobrém stavu a já to nenosím.
Dala mi to na starost
Během prohrabování se ve skříních odvolali moji ženu do práce. Její kolegyni se udělalo špatně a potřebovali najít někoho, kdo ji zastoupí.
Když manželka ve spěchu odcházela do práce, vlepila mi pusu na tvář a požádala mě, zda bych nedokončil i její skříň. Prý poznám, co už na sobě dlouho neměla a toho se můžu směle zbavit.
Protočil jsem oči. Nechtělo se mi třídit její oblečení. Co když to nepoznám a vyhodím její oblíbený svetr nebo mikinu? I přesto jsem se ale do toho dal.
Tajemství v manželčině skříni
V duchu jsem si říkal, co by asi řekli moji kamarádi, kdyby mě našli, jak se přehrabuji v dámském oblečení. Ta představa mě dokonce rozesmála.
Smích mi ale na tváři dlouho nevydržel. V manželčině skříni jsem mimo jejího oblečení našel také několik krabic. V některých byly boty, v jiných nějaké papíry. A pak tu byla krabice, která ukrývala fotky.
Otevřel jsem víko, abych nakoukl, co se uvnitř krabice schovává. Už první fotka, která na mě vykoukla, mi vyrazila dech. Moje žena přede mnou očividně měla tajemství!
Tohle jsem o její minulosti nevěděl
V krabici byly fotky, na kterých byla – jak jinak – moje žena. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by nebyla zachycena, jak velmi spoře oděná tancuje v nějakém klubu. Skoro nahá. U tyče.
Moje žena si očividně dávno před tím, než jsme se poznali, vydělávala jako tanečnice u tyče. Neříkám, že se mi na těch fotkách nelíbila, ale přece nechcete vidět svoji ženu, jak se nakrucuje u tyče, na sobě skoro nic nemá a nechává se očumovat bandou úchyláků!
Když mě večer našla nad krabicí se schovanými fotkami, v první chvíli oněměla. Vše mi přiznala, navíc to bylo v době, kdy jsme se neznali a pak už to nedělala. Neměl bych se na ni zlobit, i já mám svoji minulost. Přesto to nemůžu dostat z hlavy a nedokážu se zbavit nepříjemného pocitu…
Autor: Karolína Nezbedová
