Když jsem s jejím bláznivým nápadem souhlasil, ani ve snu mě nenapadlo, jak moc toho budu jednoho dne litovat. Koho by napadlo, že se to otočí proti mně, a nakonec to budu já, kdo bude trávit bezesné noci na gauči v obýváku?
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Svoji ženu Lenku miluji a i po těch letech, co jsme spolu, bych jí snesl modré z nebe. Když za mnou přišla s prosíkem, že by si chtěla pořídit psa, nejdříve jsem byl proti. Jenže po těch letech už to se mnou zkrátka umí, takže mě nakonec přece jen ukecala.
Ukňouraný chlupatý uzlíček
„Miláčku, já bych chtěla psa!“ přišla za mnou jednou moje žena s rozněžnělým výrazem ve tváři. V ruce držela mobil a hned se mi jala ukazovat fotky v nějakém inzerátu, kde nabízeli k odběru štěňata čivavy.
Mávl jsem nad tím rukou. Nemám absolutně nic proti zvířatům, ale představa, že mám doma malou ukňouranou chlupatou kouli, se mi nelíbila.
Ví, jak na mě
S manželkou jsme svoji už skoro dvě dekády, proto dobře ví, jak na mě. Dobré jídlo, masáž zad, pozornost v ložnici. Ona prostě ví, co na mě platí.
Nakonec jsem podlehl a toho psa jí dovolil. Myslel jsem si, že se vlastně nic nezmění, vždyť ta čivava je drobná. To jsem ještě netušil, že se vlastně změní úplně všechno.
Nejdříve pes, pak pes a pak možná já?
Manželka byla z pejska nadšená, doslova u vytržení. Pořád ho chovala, nosila a ňuchňala. Měl bych dodat, že děti nemáme – roky jsme se snažili, nakonec mi doktoři zjistili určitý zdravotní problém a my se vidiny potomka vzdali.
To byl možná i jeden z důvodů, proč jsem na toho psa přistoupil. Na manželce bylo vidět, že je nadšená a spokojená. To mě hřálo u srdce.
Co už se mi ale tolik nelíbilo, byl fakt, že jsem se propadl na jejím žebříčku pozornosti. Nejdříve byl totiž pes, pak zase pes, pak pořád jenom pes a pak někde možná já. A to mě rmoutilo.
Skončil jsem na gauči
Slýchával jsem třeba od kamarádů, že se tohle stává, když se narodí dítě. Že se ženská věnuje především jemu a na manžela už nezbyde čas.
U nás se tohle stalo kvůli psovi. Jsem sám, komu to připadá absurdní a postavené na hlavu?! Manželka všechen čas trávila se psem a na mě toho času zbývalo stále méně a méně.
Dopadlo to tak, že jsem skončil na gauči v obýváku a na mém místě v manželské posteli se uvelebil pes. A mojí ženě to zřejmě nevadí. Myslel jsem si, že jí pořízením psa udělám radost. Tu očividně má, jenže jsem to odnesl já a cítím, že i naše manželství už není, co bývalo. Jak tuhle situaci vyřešit?
Autor: Karolína Nezbedová
