Radka a její nyní již bývalý manžel Petr spolu vychází jen kvůli dětem. Kdyby bylo na Radce, dávno by jej ze svého života vystřihla. Petra ho v něm trpí jen proto, že ho mají děti rády a ona je nechce připravit o kontakt s jejich biologickým otcem.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Manželství skončilo po sedmi letech na popud Radky. Ta už déle nesnesla chování svého muže, který nešel pro facku daleko. Ačkoli by byla nejraději, kdyby se s ním už nikdy nemusela vidět, byly tu ještě jejich děti. Ty o tatínka připravit nechtěla.
Roky jsem po jeho boku trpěla
Radka se svěřila, že o Petrových agresivních sklonech věděla už v době, kdy si ho brala. Vdávala se ale v šestém měsíci těhotenství a tenkrát jsem jinou možnost neviděla. Navíc Petra milovala a kde co mu z lásky odpouštěla.
„Brzy mi začalo docházet, že s ním šťastná nebudu,“ píše Radka. „Když se opil, pro ránu nešel daleko. Nešetřil mě, ani když jsem s ním čekala druhé dítě,“ přiznává a dodává, že těhotenství přišlo nečekaně. Neplánovala ho, ale nenapadlo ji se miminka vzdát.
Roky po boku Petra tiše trpěla. Věděla, že děti tátu potřebují, navíc byla závislá na jeho platu. Nemohla si dovolit odejít, prostě na to neměla.
Děti o tátu nepřipravím
Když se konečně po sedmi letech manželství rozhodla udělat razantní krok, od začátku věděla, že děti o tatínka připravit nechce. Ony nemohly za to, jak se choval k jejich mamince, nemohla je takto potrestat.
„Věděla jsem, že po rocích napadání, jak slovního, tak fyzického, nebudu chtít Petra vídat, ale byly tu děti,“ vysvětluje Radka, proč nadále zůstala s bývalým manželem v kontaktu.
Nemohl mu přijít na jméno
Radka po rozvodu nezůstala dlouho sama. Našla sympatie v Lukášovi, který ji měl rád a zrovna tak i obě její děti. Byla tu ale jedna věc, která jejich vztahu zpočátku bránila.
Radka v sobě měla jisté obavy vůči mužům. Petr ji bil, urážel a ponižoval. Bála se znovu někomu důvěřovat. Lukáš vycítil problém a Radka musela s pravdou ven.
„Řekla jsem mu všechno, v jeho výrazu bylo znát, jak moc se zlobí, ale neřekl ani slovo,“ pokračuje. „Když jsme spolu začali žít a Petr si jezdil pro děti, nikdy spolu nepřišli do kontaktu. Lukáš mu nemohl přijít na jméno,“ dodává Radka.
Neposlechl mě a nastala pohroma
Děti si Radka a Petr předávali mimo jejich domov. Jednou však Petr tohle Radčino přání nerespektoval, a ačkoli ho prosila, aby k nim domů nejezdil, neposlechl ji.
„Najednou vrazil do dveří, bylo na něm vidět, že něco pil,“ píše Radka. „Začal v předsíni hulákat po dětech a já zpanikařila. Řekla jsem mu, že je opilý a děti mu nedám, ať přijde, až vystřízliví. To ho naštvalo a ohnal se po mně,“ popisuje Radka situaci.
Najednou se v předsíni zjevil Lukáš a chytil Radčina bývalého muže pod krkem. Radka začala brečet, popadla ji panika. Všemu přihlížely děti, které se bály. Podle Radky to byla šílená situace.
„Lukáš Petra vyhodil, ten ještě nějakou dobu hlasitě vyřvával přímo na ulici, nadával a vyhrožoval,“ píše. „Mně trvalo dobrou hodinu, než jsem se uklidnila. Vím, že se mě Lukáš zastal a měl na to právo, Petr řval v jeho domě, ale i tak jsem si s tou situací mohla poradit lépe. Nebo ne?“ ptá se.
Autor: Karolína Nezbedová
