Moje maminka si hrozně přála vnoučátko. Jakožto jediná dcera jsem byla také jedinou šancí, jak jí tohle přání splnit. I já si dítě přála, ale nebylo mi dopřáno. S manželem jsme se snažili, ale pokaždé jsme byli postaveni před další a další zklamání. Prostě se nám nedařilo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Trápilo mě to nejen kvůli mně samé, ale také kvůli mamince. O to více ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že je nemocná. Podvědomě jsem tušila, že se jí krátí čas, a moc jsem si přála, abych z ní udělala babičku. Bohužel jsem to nestihla…
Jedno zklamání za druhým
O dítě jsme se s manželem začali snažit asi před čtyřmi lety. Už tehdy jsem si říkala, že jsem oproti kamarádkám pozadu. Ony totiž dávno děti měly, kdežto já na to požehnání teprve čekala.
Maminka byla tenkrát nadšená, když jsem jí oznámila, že se aktivně snažíme o potomka. Už nějakou dobu totiž zmiňovala, že by se ráda stala babičkou. A já věděla, že by byla tou nejlepší babičkou pod sluncem.
Bohužel nám osud nepřál. Snažili jsme se měsíc co měsíc a já pak každý měsíc s pláčem oznamovala nejen manželovi, ale i mamince, že to zase nevyšlo. Zklamání střídalo další zklamání a já netušila, co je špatně.
Zpráva o její nemoci mě zasáhla
Když jsme se dozvěděli, že je maminka nemocná, zasáhlo nás to, a mě především. Tatínek mi umřel už před sedmi lety a já si neuměla představit, že ztratím také maminku.
Tak nějak jsem cítila, že společného času už tolik nemáme. O to více jsem chtěla otěhotnět, abych ji stihla udělat babičkou. Vždyť ona si nepřála nic jiného.
Možná jsem to ale chtěla až příliš. Teď už věřím tomu, jak vám vždycky každý radí, ať se na to tolik nesoustředíte. Asi i u mě zafungovala psychika, miminko stále nepřicházelo a maminka na tom po zdravotní stránce byla stále hůře.
Před svým odchodem mi něco slíbila
Na den, kdy nás maminka opustila, si pamatuji tak živě, až to bolí. Vzpomínám si na to, co mi maminka slíbila, než několik hodin nato usnula a už se neprobudila.
Řekla mi tehdy, že mi pošle miminko. Slíbila mi, že tam seshora sešle jednoho malého andílka, abych konečně byla šťastná. Tehdy jsem jejím slovům nevěřila, přišlo mi to jako čiré bláznovství.
Teď už vím, že jsem jí měla věřit
Po maminčině smrti jsem na dítě neměla ani pomyšlení. Je to celkem logické, přišla jsem o nejbližšího člověka, tak moc to bolelo.
Jakým překvapením pro mě bylo, když jsem tři měsíce poté, co odešla, zjistila, že čekám miminko. Nejdříve jsem tomu nemohla uvěřit a udělala jsem si za jedno odpoledne asi deset těhotenských testů. Všechny vyšly pozitivní a za týden těhotenství potvrdil také lékař.
Nejdříve mi to nedošlo, pak jsem si ale vzpomněla na slova maminky, která mi slíbila, že mi miminko pošle. A taky poslala a já jsem jí za to vděčná, ať už je to pravda, nebo ne.
Autor: Karolína Nezbedová
