Tibor byl donedávna zaměstnaný jako pomocný stavební dělník. Pracoval na poloviční úvazek, a nevydělával si proto moc. Jeho žena prodavačka tak zajišťovala chod rodiny a to, co přinesl domů on, byly peníze navíc. Dnes ale nepracuje, před půl rokem totiž objevil na půdě u babičky něco, co mu začalo vydělávat mnohem víc.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Kvůli zdravotním problémům jsem nemohl nastoupit na klasickou osmihodinovku fyzické práce. Nemám ale dostatečné vzdělání na nic pořádného. Takže jsem se smířil s tím, co bylo. Volný čas jsem pak trávil prací na domě,“ popisuje Tibor.
„Moje žena nikdy neočekávala, že budu vydělávat nějak hodně. Smířila se s tím, že jsem s ní většinu času doma. Děti nemáme, takže jsme žili tak nějak od výplaty k výplatě, ale nestrádali jsme.“
Babička chtěla pomoci s úklidem půdy
„Moji rodiče už sice nežijí, zůstala mi ale ještě jedna babička. Té je dnes 83 let a stará se o ni pečovatelka. Před půl rokem se nám babička ozvala, zda bychom jí nepomohli uklidit na půdě.
Chtěla by prý před smrtí dát do pořádku dům. Nejprve jsem ji ujistil, že je na svůj věk ještě vitální a rozhodně se nechystá do hrobu, pak jsem jí ale slíbil, že jí pomůžeme. Já i můj bratr jsme se dali do práce.“
Byl jsem úplně u vytržení
Když Tibor vylezl na půdu, hned věděl, že ho bude úklid bavit. Mezi pavučinami a starým nábytkem se totiž válela celá řada věcí, ve kterých viděl bohatství. „Bratr by všechno vyházel, ale já byl chytřejší,“ popisuje čtenář.
„Věděl jsem dobře, proč jsem ten den přijel s dodávkou. Ačkoli se babička, bratr i moje žena divili, proč tolik krámů nakládám a chci si je odvézt domů, já měl jasno. Dodávku jsem celou naplnil.“
Tibor píše, že i když toho z půdy s bratrem hodně vyhodili, podařilo se mu zachránit několik porcelánových sad nádobí, staré lustry, masivní skříň, a dokonce pingpongový a kulečníkový stůl.
„Neměl jsem ani tušení, že babička něco takového na půdě má. Ona sama mi řekla, že její muž to tam kdysi před lety nechal a ona už zapomněla, co všechno tam vlastně je. Nic z toho ale prý k životu nepotřebuje.
Trochu jsem se bál, aby si bratr nechtěl něco nechat, ten se mi ale vysmál, že neví, co by s takovým harampádím dělal. Když jsem mu řekl, že se to chystám prodávat, vysmál se mi znovu.“
Začal jsem jezdit po bazarech
Tibor hned druhý den zkusil několik věcí, které si přivezl, prodat. Podařilo se mu vydělat pár tisícovek, později ale zjistil, že mnohem lepší by bylo vzít nějaký větší nábytek do bazaru.
„Asi 14 dní jsem seděl u počítače, prodával online, co se dalo, hodně věcí jsem rozvezl i po republice. Celkem jsem si přišel asi na dvacet tisíc a dostal jsem nápad. Začal jsem se věnovat skupování věcí z bazarů a jejich opravám.“
Tibor píše, že lidé prodají pod cenou skoro všechno jen proto, že někde chybí šroubek nebo je oprýskaný lak. „Kupuji na bazarech věci, které pak doma během půl hodinky opravím.
Čtěte také:
Libor (39): Žena začala pracovat z domova. Když jsem jednou přišel dříve, nevěřícně jsem zíral
Po pár dnech se mi je podaří prodat za dvakrát takovou částku. Ve výsledku tak vydělávám jen tím, že se válím doma, komunikuji s lidmi přes internet, občas si něco nechám dovést, jindy pro to sjedu sám. Práci v dílně považuji více za zábavu než povinnost,“ dodává.
I když Tiborova manželka zpočátku nebyla nadšená z jeho rozhodnutí, dnes uznává, že si Tibor vydělává víc, než když chodil do práce. Překvapená je i jeho babička, která mu vlastně celou myšlenku nevědomky vnukla.
Autor: Shani Maiová
