Dnes už je to všechno za ní. Před pár lety si ale prošla peklem. Její přítel za to nakonec zaplatil soudním řízením a následně vězením. Nikdy mu nechtěla ublížit, ale jinak to nešlo. Věra ho milovala a on jí to oplácel tím, že ji ponižoval před ostatními a v soukromí ji bil.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Ani po letech není příjemné o tom mluvit. Mám ale pocit, že když svůj příběh zveřejním, možná tím pomohu mnoha lidem, kteří mají podobný problém,“ píše Věra začátkem e-mailu. „I když je to už roky za mnou, stále se klepu při vzpomínkách.“
Věra se se Zdeňkem seznámila, když jí bylo třicet. Dva roky žili odděleně, pak se sestěhovali. Nikdy by ji nenapadlo, že se jejich vztah po pár letech změní k nepoznání.
Najednou byl někdo úplně jiný
Podle Věry byl Zdeněk milý chlap, který pro ni udělal všechno. Jakmile spolu ale začali bydlet, často se hádali. A podle Věry obvykle kvůli nesmyslům. „Nezáleželo na tom, zda jsem ustoupila. Nelíbilo se mu nic,“ říká.
„Když jsem řekla svůj názor, byl naštvaný. Když jsem ustoupila, křičel na mě, že měl pravdu, jako prý vždycky,“ popisuje čtenářka. „A tak to šlo den za dnem, až mě jednou, asi tři roky po sestěhování, poprvé udeřil.“
Podle Věry šlo o lehkou facku, za kterou se Zdeněk začal omlouvat. I když ten den spala u kamarádky, druhý den se vrátila a řekla mu, že o tom už nebudou mluvit. „Byla jsem ochotná mu odpustit. A to, i když se to stalo podruhé.“
Začal mě ponižovat před přáteli
Brzy nezůstalo jenom u facek. Přítel Věru často hrubě chytal za zápěstí, až se jí dělaly modřiny. Někdy ji udeřil tak, až upadla na zem. Pak ho podle svých slov prosila, aby přestal.
„Když jsem začala plakat, obvykle mu najednou došlo, co udělal. Podával mi ruku, pomáhal mi na nohy a omlouval se. A já to snášela snad několik měsíců. Dokud si nevšimli přátelé, že se něco děje,“ popisuje čtenářka.
Když Věra se Zdeňkem chodila ven, často na ni křičel, ponižoval ji a před přáteli z ní dělal hlupáka. „Nadával mi a nijak se nesnažil své jednání skrýt. Dělal si ze mě před kamarády služku, která navaří i uklidí, zatímco on s nimi sedí u stolu.
Když si toho několik z nich všimlo, odhodlala jsem se jim ukázat modřiny, které mi na těle udělal. A pak mě začali přemlouvat, abych jednala. Bála jsem se. Věděla jsem, že musím něco udělat, ale nechtěla jsem mu ublížit.
I přes to všechno jsem ho milovala
I když Zdeněk Věře hodně ublížil, ona ho stále milovala. Trvalo to dlouho, než se s pomocí přátel rozhodla o celé věci promluvit a nahlásit ji. Zdeněk nakonec skončil za fyzické i psychické týrání ve vězení.
„Je mi to opravdu líto. Kdyby to šlo jinak, udělala bych to. Ale byl to buď on, nebo já. A nikdo by neměl zapomínat na sebe,“ píše Věra. „Můj příběh je ukázkou toho, že ve vztahu si mají být lidé rovni.
A pokud to tak není, je jedno, jaké budou následky, ale je potřeba jednat. Kdybych nic neudělala, kdo ví, jak bych dopadla. Pokud se vám děje něco podobného, svěřte se. Pokud jsou vaší přátelé takoví, jako ti moji, nasměrují vás správným směrem,“ dodává.
Autor: Shani Maiová
